Proč já??

35 3 2
                                    

Když jsem se dostatečně uklidnila, vstala sem a vrátila vše zpět na své místo. Když jsem zasouvala šuplík zpátky. Slyšela jsem chrastící klíč v zámku. Seběhla jsem dolů, a čekala až se otevřou dveře.
"ehm...zlatíčko..ty ještě nespíš? Snažila jsem se být potichu, táta mi volal. Moc mě mrzí, že se vám to nevydařilo..." *to je v pohodě * ukázala jsem jí a vzala si od ní malou Ann. Vyšla jsem schody s ann v Náručí a zamířila do jejího pokoje. Položila ji do postýlky a začala ji pomalu převlékat. Spala jako když ji do vody hodí.... V tu chvíli mě napadlo, co je to za debilní spojení, ale dál jsem to neřešila. Oblékala jsem Ann pyžámko s mickey mousem a zpívala jí u toho. Milovala jsem, když jsem s ní mohla být o samotě, a mohla cítit tu dětskou nevinnost. To úžasné kouzlo dětství. Dlouho jsem seděla ve velkém křesle, které stálo v rohu pokoje a (jako nějaký pedofil :-D) jsem ji pozorovala. v tu chvili jsem měla pocit, že tohle je život. Ne to co si z toho udělal moderní svět. Tohle je smysl života. překonávat překážky a dávat víru, naději, štěstí a lásku tomuhle človíčku.

"abygail.."
*co? * zeptala sem se a nechápavě pohlédla na mámu stojící u kuchyňské linky.
"no...napadlo mě, že bych mohla nechat Ann přejmenovat.... " otočila se a usmála se Na mě. Zírala jsem na ni jako na blázna. *cože?! Proč? *ukázala jsem. S mámou sem se v klidu znakovkou domluvila, ale to je asi logické, že se vaši příbuzní naučí znakovou řeč, nebo se o to alespoň pokusí, když jste němý.
"ale Isabelo...nerozčiluj se. Jen sem si říkala, že Anna...je takové obyčejné, nudné jméno. Chtělo by to něco originálnějšího! netradičního!"
Zhluboka jsem se nadechla, abych dokázala vstřebat další z bláznivých nápadů mé nevyzpytatelné matky.* a dochází ti třeba, že ji tím totálně zmateš? Vždyť má dva roky! Nemůžeš jí jen tak měnit jméno! *
"náhodou, řekla bych, že teď je ten pravý čas... " zavřela jsem oči a v duchu napočítal do deseti, a pak se zpět podívala na svoji bláznivou matku. Jak sem to jen mohla přežít? Jak je možné, že je ze mě (relativně) normální člověk? Po její výchově se tomu upřímně divím.
*pokud chceš originální jméno, říkej jí třeba kaktus! Nebo orchidej... To bude ještě lepší! *

život musíme prožítKde žijí příběhy. Začni objevovat