Tak tedy. Darja byla velice pesimistická a neustále zaujatá vůči všemu a všem.
Všechno bylo špatně a nikdy se jí nic nepodařilo. Byla jedináček, a prakticky už od narození - nebo alespoň tak nám to vždycky tvrdila- věděla, že život je úplně na hovno a že nikdy nic nedokáže. Všechny nemoci světa, které mohly existovat darja vlastnila. Kdykoliv se někomu něco stalo, prohlásila, že to ještě není nic oproti tomu, co se stalo jí...
Zkrátka a jednoduše se darjin pesimismus stále stupňoval a narůstal, až se jí potvrdilo, že je život úplně na nic a že nikdy nic nedokázala. Darja umřela 26.12. Na rakovinu.
Když nad tím tak přemýšlím, její život byl vlastně nad míru šťastný. Nesplnilo se jí snad všechno co chtěla? nikdy nemluvila o ničem jiném než o nemocích, špatných známkách a zkušenostech, mrtvých domácích mazlíčcích a příbuzných, a především o tom, jak je život hrozně nespravedlivý. Není tedy divu, že se v jejím krátkém životě děli jen špatné věci.
Ještě teď si pamatuju její výraz, když jsme celá třída včetně její rodiny klečeli u jejího nemocničního lůžka, a litovali ji. Ten navenek ztrápený výraz... A vevnitř bylo cítit tu spokojenost, dostala co chtěla.
Když se podíváme blíž...víc do nitra, zjistíme, že jí šlo vlastně jen o to, aby byla zajímavá. Nikdy sem nepochopila proč. Proč toužila po pozornosti, když měla milující rodinu. Byla jedináček a měla skvělé zázemí. Peněz měla vždycky dost. Pravidelně chodila s řidiči na obědy a večeře. Oba rodiče se jí s láskou věnovali a Dávali ji všechnu lásku co měli. A stejně to nestačilo. Ach jak mi lidé dokážeme být chamtivý...
