Když jsem se dokázala uklidnit, podívala jsem se na modroočka, co se mezitím opřel o nízkou zídku, a sledoval mě.chvíli jsem na něj zírala, pak se zašklebila, a odpochodovala ke sloupu s jízdním řádem.
Bože já sem taaak strašně neschopná!!! Krucinál kdy to jede?! A kolikátka?? Vždyť já to podělaný město vůbec neznám... "ehm...sedmička jede 16:55...teda pokud jedeš na nádraží...jako obvykle... " ach bože! Jej...jako to se mám teď začít rozplývat a děkovat mu? že já blbá si nenechala dát tu pokutu... S otráveným výrazem ve tváři jsem se na něj podívala, a na chvíli (tak aby to šlo poznat) jsem nasadila ironický úsměv. Sakra... Se chovám jako naprostá kráva! takhle naštvaná jsem snad ještě nikdy nebyla...jakože mě to tak strašně vytočilo?? S dost naštvaným výrazem ve tváři sem vytáhla telefon z kapsy, a velice pomalu, drtivými dotyky (jako bych chtěla do displeje udělat díry) jsem naklikala to hloupé slovo 'Ďekuji' a telefon mu ukázala. Podíval se na displej telefonu, a pak na mě. Pohled jsem mu opětovala. Asi dvacet sekund se na mě díval, pravděpodobně do té doby, než si uvědomil, že čumí jako debil. A...kde se ve mě ta vulgarita bere? Asi na mě má špatný vliv. Nechtělo se mi dál stát a čekat až se náš hrdina vymáčkne, a tak jsem rychle vběhla do nejbližší tramvaje. Koupila jsem si u řidiče předražený lístek, a otočila se tak, abych ho už nemusela vidět. Snažila jsem se na nic nemyslet , a jen vnímat hudbu, která mi hrála ze sluchátek. Na moje štěstí jsem nastoupila do správné tramvaje, a dojela na nádraží. Pak už to šlo hladce. Koupila sem si lístek, a za hodinku jsem stála u domovních dveří. Samozřejmě že zase nikdo není doma! mě to tak štve! prošla jsem chodbou, kde jsem odhodila tašku a boty (cestou domů sem šla bosky. Jo sice byla celkem zima, ale mě to bylo jedno) a vyšla po schodech až k sobě do pokoje. Sakra proč mi to tak zkazilo náladu?? Vždyť jsem přece šťastný a (relativně) zdravý člověk...můžu být ráda, že jsem nepřišla třeba o zrak...
Všichni ti super vědci (kteří o tom mimochodem nic nevědí..) říkají, že je horší být němý než slepý, ale upřímně já osobně bych teda fakt slepá být nechtěla! A ti vědci mě tak strašně iritujou! Vědí jaký je být němej? Slepej? hluchej? ... Ach jo...teď sem vytočená snad ještě víc. Takže moje zklidňující metoda tentokrát moc nepomohla... Neměla jsem náladu cokoliv řešit, a tak sem se radši vrátila ke svému věrnému oknu, a výhledu který sliboval.akže
