Princ ledového království

Chodby nemocnice

 V chodbách nemocnice:

Tohle bylo zlí, jak si ho sakra všimla, Lokiho kouzla vždycky fungovala perfektně, mířila k němu, musel pryč, a to hned. Nesmí se nic pokazit, a tak Otočil se a rychlým krokem se vydal do útrob budovy, každým krokem zrychloval, nemohl tu běžet, to by přitáhl moc pozornosti. Byla mu v patách a byla neúnavná, a jeho výška mu jaksi neumožňovala splynout s davem. Musel se nějak dostat ven a tam už nebude problém jí setřást, dostal se do jedné zapadlejší tmavé chodbičky, a tam musel zastavit, ta hrozná podrazácká chodba byla slepá. Za sebou slyšel stále zrychlující kroky, ta holka ho sledovala. Zkusil jediné dveře, které tam byly, i ty ho zradili. Vykopnout je, to byla blbost, moc hluku, použít kouzlo, to rvalo moc dlouho, ale kroky se nemilosrdně přibližovali. Zbylo mu jen doufat, že ho neviděla zahnout sem. Ale pak viděl, jak se na začátku chodby otočila jeho směrem.

Pár metrů za ním:

Darcy už byla skoro u něj, ale on se otočil a chtěl zmizet, musí zjistit, kdo to je, očividně zná toho blonďáka, musí z něj vyrazit pár odpovědí. Pořád zrychloval a měnil směr, měla co dělat aby ho neztratila, ale dost převyšoval ostatní lidi tak alespoň mohla sledovat uhlově černé vlasy, čas od času mizící za nějakým rohem. Jeho kroky vedli k nepoužívané části budovy a lidí začalo ubývat. Teď už musela skoro běžet, jeho dlouhým krokům by jinak nestačila. Zahnul do jedné chodby, tak se vydala za ním. Rychle se rozeběhla ke vstupu, když dorazila, uviděla temnou chodbu a jeho jak tam čeká, ostražitý a přikrčený, připravený k útoku. "nechci vám ublížit." Vyhrkla první věc, co jí napadla. Jako bych měla šanci. Pomyslela si, vypadal hrozivě. Tajemný neznámý se narovnal do celé své úctyhodné výšky. "Ty bys mi nemohla ublížit, ani kdyby ses ze mě neklepala strachy." Měl pravdu, Darcy se skutečně třásla, ale všimla si toho až teď. "Kdo si?" Pípla ustrašeně. " To tě nemusí zajímat." Odsekl, proti němu byla velmi drobná, sahala mu sotva ke klíční kostem. Škodolibě se usmál, když couvla, ale ona nemoha jen tak utéct. "Kdo je ten blonďák?" Díky bohu udržela zdání klidu, teda "klidu". Lokimu se slitoval, tohle jí říct mohl, stejně mu nebude věřit, Mittgarďané byli děsivě naivní ale i stejně nedůvěřivý. "Jmenuje se Thor" Odpověděl prostě. "Thor? Jako ten z mythologie." Když neodpovídal, Začala se smát, to ho trochu urazilo, ale lepší než, kdyby křičela." Jo Jasně a ty budeš určitě Loki." Smála se dál. Přestala, až když ji probodl vražedným pohledem číslo 6: Ještě-slovo-a-umřeš-v-bolestech.