Princ ledového království

Asgard, místo zrádců

V izolovaném pokoji:

Hlava ho bolela jako střep, pohnout byť jen prstem se zdálo jako uzvednout povoz i s koňmi. Celý svět vnímal neostře a daleko, jako v nějaké mlze, zabraňující projit k němu různé vjemy. Do nosu ho udeřil ošklivý štípavý smrad, nevěděl co to je, ale chtěl od toho co nejdál. Pokusil se otevřít oči a hned se do nich pustili ostré jehličky bledého světla. Z pod přimhouřených víček zběžně prozkoumal pokoj, ve kterém se nacházel. Jedna postel, kde ležel, vedle zaregistroval zvláštní pípavý a nepříjemný zvuk, když se tím směrem zahleděl, zaregistroval jakýsi přístroj vydávající onen zvuk. Pokusil se něco říct, ale hrdlo měl příliš stažené a v puse měl jak na nějaké poušti, nevzpomněl si ale na které. Mlha začala opadávat a zvuky, pachy a obrazy okolí se k němu dostávali se zničující a nervy deptající silou. Naproti němu začal rozpoznávat okno a za ním jednoho muže v zeleném, určitě ne bojovník, byl malí a trochu proplešlý, který se díval jeho směrem, něco si zamrmlal a vešel dveřmi vedle okna. To by Thorovy nevadilo, ale pak na malém kovovém stolku zvedl válcovitou věc s jehlou na konci.

Asgard:

Jeho plán byl dokonalý, Ledový Obři se zachovali, jak předpokládal a ten zatracenej Odinův spratek taky. Tak proč mu to nevyšlo. Jemu Adnorovy, mistru strategie, Odinovu staršímu bratru. Věděl proč to nevyšlo, jak mohl vědět, že ta Valkýrská děvka přežila dost dlouho aby Laufeyovi porodila toho polokrevnýho bastarda. Zuřil, tehdy jí měl prostě zabít, neměl podlehnout pokušení nechat jí trpět dlouho. Jeho vztek odneslo vybavení jeho komnat, nábytek už byl na cucky, jen tak tam stál a zhluboka oddechoval, Kdyby ten Laufeyův bastard neuhnul a prostě umřel, byl by Thor mrtvý, Asgard ve válce, Odin by spal spánkem bohů a trůn jeho. Najedou, zaslechl bratrův hlas, zněl vyčerpaně, na pokraji sil, po zjizvené tváři se mu rozlil úšklebek a prsty si pročísl rusé vlasy, prostě zvolí přímější útok. A co se týče Jotunheymu a Valkýr, ty teprve poznají jeho hněv. Až se pěticípá hvězda vydá, do končin sněhu, Přijde konec ledovím obrům, Až úplněk se zbarví krví, bude slyšet lkaní zoufalé Valkýr. Hvězdy se tehdy ohnou v pase, staré spojenectví se třese. Král Asgardu a Princ dvojí krve, temnota se před nimi skryje.(Tohle nemá nic společného s Harry pottrem ani se světem madam Rowlingové, jen se mi to sem hodilo do rýmu, prosím nekamenujte mě. OK moc se to nerýmuje, ale já jsem ten nejhorší básník co se kdy narodil, tak ode mě nic víc nečekejte.) Ani netušil proč se mu ta stará říkanka dostala na mysl. Ledový Obři jí prý věří, taková hloupost.