Maybe...

Kapitola 1

Před 2 měsíci...

Škola někdy fakt opruz, hlavně den před prázdninama.  Nejlepší jsou rozlučkové večírky,  ten dnešní začíná hned po škole a jede se nonstop.  Ještě že už zbývá poslední hodina i když s tím nejhorším učitelem, Ožralou. Blbé jméno ale zaslouží si ho. Na každý akci se spije do němoty. Jednou jsme ho snažili nahrát (má velmi vtipné prupovídky). Ale od té doby si na nás zasedl, především na mě. Sedím ve třídě a čumím do zdi (co jiného byste chtěli dělat) a v tom mě ožrala vyvolá na nějaké blbé počty. Dívám se po třídě, hledám kamarády a chci aby mi poradily ale nic. Jedna nevýhoda, být oblíbená - nekamarádíte se se šprty. Taková Caroline Baker, ta by věděl ale má rovnátka, kulatý brýle a je prostě celá divná. Lehko řečeno, ta by  věděla ale radši budu pozorovat Ožralův blbej ksicht. Nakonec můj pohled směřuje na moje dvojče Jeremyho Blacka a ano mám dvojče neboli nejhezčího kluka na škole. Kdyby Jer nebyl můj bratr chodila bych s ním. Ale hold rodina Blackových musí být vždy dokonalá. Já taky nejsem žádná šereda. No jo, jsem nejhezčí holka z ročníku, alespoň to. Jdu k tabuli a modlím se aby mě někdo vysvobodil z toho Ožralova pohledu a najednou zvonek ke konci hodiny, paráda. Hned každý utíká pryč a kam přece. K Aleku White neboli, mému příteli. Jsme přesně stejný typ lidí, oba vysocí (no metr devadesát nemám ale metr sedmdesát pět úplně stačí). Hnědé vlasy i tmavě hnědé oči, hubený pas  a já i on pěknou hruď, každej trochu jinak. Potkávám samé známé tváře jako třeb aSáru Reed - moje nejlepší kamarádka, neboli blbá blondýna ale mám ji ráda. Za to Rose Shark je docela rozumná a její jméno souhlasí s její povahou - hodně divná ale bohatá. Moji rodiče jsou no... prostě rodiče. Chtějí mít úspěšnou dceru, těžké vyrovnat se jejich požadavkům. A tak se s Jerem snažíme být dokonalý. Neradši bych ho někdy zabila ale pořád je to můj milovaný bratr. Do někoho  jsem narazila, jsem hlavou zase někde jinde, ach jo. Slyším buznovský křik. Panebože já narazila do Noaha neboli největšího chytrýho buzíka na světě. To zas budou kecy a budu se muset celá vydenzifikovat. Nikde nemůžu najít Aleka, kouknu se do jeho ložnice. Jdu tam a co nevidím. Alek tam čeká na koho přece, na mě. ,,Ahojky" povím ,,Ahoj zlato" odpoví. ,,Na co tu čekáš? Na zázrak?" doufá že řekne na mě ,,Nějak tak" doufám že tím myslí moji osobu. ,,A jak se ten zázrak má jmenovat?" ,,Přece Eliz B." zlatíčko. ,,A co budeme dělat?" Snad něco zajímavého. ,,Slavit konec a začátek." Pak se zvedne a jdeme pařit až do dvou ráno. Ve dvě mám blbí hovor s rodiči a s Jerem musíme domů. Hledám Jera skoro všude, až pak ho najdu v hodně blbé situaci. Líbal se s mou kamarádkou Lucy, kterou dostane každej. Radšiho odsud musím odtáhnout. Po chvilce se mi to konečně povedlo, ta mrcha byla dost na mol. Proč já sem ta zodpovědná. Ne to byl dobrej vtip ale byla jsem určitě míň opilá než Jeremy. Musíme ujít jen dva bloky a jsme doma. Šli jsme stejnou cestou ale pak na nás zasvítily nějaká světla. Ucítila jsem hroznou bolest a pak už nic.

Po pár dnech jsem se probudila v divném prstředí. Takovém divně vymalovaném. Vše mě bolelo, tak jsem myslela, že jsem mrtvá ale to rozhodně nejsem, protože se otevřely dveře a v nich se objevila sestřička z nemocnice. Jsem v nemocnici to není možný. A kde je Jeremy. Hned jsem se na něho vyptávala ale nic nevěděli. To co se stalo mám jako v oparu. Najednou vtrhli do pokoje rodiče, divný rodiče a to něco znamenalo. Každý něco říkal o tom, co se stalo, že je to tragédie ale nikdo neřekl co přesně. A pak mi to došlo. Moje milované dvojče je mrtvé a já poprvý za život brečela. Ani když mi umřel křeček jsem nebrečela. Toto je poprvé a už to nikdy nechci zažít. A i když mám zlomenou nohu, ruku a žebro přežiju to, on takové štěstí neměl. Ještě jeden měsíc v nemocnici a pak rehabilitace. Jen tak se do školy nevrátím. Už nikdy nebudu stejná. Tohle bude těžký, dost těžký. Přeci jenom mi chybí můj milovaný bráška.