Maybe...

Kapitola 8

Probudím se na ošetřovně. Můj zachránce už zase Will, to začíná být trapný. ,,To tě musím pořád zachraňovat?" ,,Ne, nemusíš! A jak si mě vlastně našel?" to by mě opravdu zajímalo. Sestra přijde na ošetřovnu a nese studený obklad. ,,Tak už je ti líp?" ,,Ano, mockrát vám děkuju. Už můžu jít?" Sestra mě propustila a já mohla konečně do třídy. Vejdu do třídy na svoje prázdný místo a on si sedne vedle mě. ,,Co to děláš?" zeptám se ho. ,,Co asi, sedám si vedle tebe." ,,Tak fajn. Co Kate, to je tvoje dvojče" povím. ,,Jo je mladší." Konečně můžu domů. Vyjdu ze školy kde na mě čeká můj řidič. Nasednu do auta a on zamknul dveře. ,,Dneska nejdeme domů, holčičko." se snad zbláznil ne? ,,Já chci sakra domů. Od čeho vás rodiče platí? Odvezte mě laskavě okamžitě domů." Vjel do nějaký starý továrny. ,,Co to děláte? Nechte mě být." Vytáhl mě z auta a vláčel mě do nějaké místnosti v továrně. Bylo tu šero a smrad. Přistála jsem na zemi a on si klekl ke mě. ,,Nerad to dělám ale nebaví mě tě pořád vozit. Radši tě někde zahrabu a budu mít klid." Pak se zvedl a odešel. Naštěstí jsem měla telefon v kapse vytáhla jsem ho a rychle naťukala první číslo co jsem našla. Vyťukala jsem tam kde jsem a odeslala. To číslo patřilo Willovi. Čekala jsem kdy se ten šmejd vrátí ale dlouho nic. Pak se rozrazili dveře a byli tam rovnou dva. Mám strašný strach. Najednou jsem uslyšela známí hlas. ,,Tak pánové, co máte za problém tady s mojí Eliz?" já nejsem jeho ale svoje! Když mě odsud dostane tak mu to možná i odpustím. Chlapi se rozeběhli a utekli. Šli jsme k jeho autu sedli jsem si dovnitř. Rozjel se ale ani nevím kam jedeme. Je mi to i docela jedno. Dojedeme až k hezkému honosnému sídlu. ,,Tady bydlíš?" ,,Jo bydlím." ,,A sám?" ,,Jo sám. S kým bych tu měl být jiným?" ,,Třeba se ségrou." ,,Moc spolu nemluvíme je moc otravná a vyzvídá." Jeho dům je překrásný. Vysoké stropy a nádherné malby. Vypadá útulně. ,,Kolik tu je pokojů?" ,,Tak 10 ložnic, 5 koupelen a 2 kuchyně." Velmi malý dům. Normálnímu člověku stačí  2 ložnice, 2 koupelny a kuchyně. Dovede mě do kuchyně a z lednice vytáhne šlehačkový dort. Dá mi kousek na tácek a podá mi  to. Vezmu si lžičku a jím. Cítím na sobě jeho pohled. Podívám se jeho směrem. Usmál se na mě a když jsem uhnula pohledem tak nejednou promluvil. ,,Počkej, máš tu šlehačku." slízne mi zbytek ze rtu. ,,Děkuji" začne se ke mě naklánět jako by chtěl slíznout ještě zbytek ale zastaví se na mích rtech. Líbá mě pomalu ale vášnivě. Dává si záležet na každém místu. Najednou se ocitám v jeho náruči jak mě odnáší někam nahoru po schodech. Pak se ocitáme v pokoji.  Olízne mi ret jako poznání. Pootevřu rty a on mě položí na postel. Naše jazyky se spojí a tancujou ve stejném rytmu. Sjede mi na krk. Po celé délce krku mi pokládá polibky. Odhalí mi rameno a to líbá také. Já si propletu ruce za jeho hlavou. Vklouzne mi rukou pod tričko a hledá vzádu rozepínání od podprsenky. Začnu se chechtat, moje se otevírá zepředu. ,,Čemu se směješ?" zašeptá mi do ramene a pak se vrátí k mým rtům.Jeho sladký dech je tak krásný když se mísí s tím mým. Chytla jsem mu ruku a navedla jsem ho tím dopředu. Chvilku váhal ale pak pochopil. Rozepíná mi kalhoty a svlíká je ze mě, tak jemně že to skoro  necítím. Vklouznu mu pod tričko a zkoumám jeho svaly. Má krásně vypracovanou hruď. Svlíkne mi tričko. Prolíbává se mi až k pupíku a já mu začnu sundavat kalhoty, on mi s tím pomůže. Líbáme se v jeho posteli polonahý a dost blízko okraji který jsem nikdy nepřekročila. A dnes po tom všem nehodlám překročit. Will mě líbá na břichu a níž a níž. Vezmu jeho hlavu do svých rukou ,,Wille, dnes ne po tom všem, nemůžu." Zvedne hlavu a koukne na mě. ,,V pohodě, nespěchám na tebe. Pojď ke mě blíž." Vytáhnul si mě na jeho hruď pak mě líbal do vlasů a na rty. Přitulená k něm jsem pak usnula. 

Chtěla bych se omluvit, ale opravdu jsem to teď časově nezvládala. Budu se tenhle týden snažit psát protože marodím a hlavně jsou prázdniny :3 :) Doufám že někdo tenhle příběh vůbec čte.  Byla bych ráda za nějaký komentář a Votes, díky moc. Taky nějaký vaše názory budou super :)