Maybe...

Kapitola 5

Moc se omlouvám ale teď opravdu nebyl čas :(

Tričko, nemám se za co stydět. Sundala jsem si tričko, ten jeho pohled. ,,No tak jedeme dál. Co tvůj biologický otec?" vidím jak zaváhal a sundavá si ponožky. ,,O tom bych raději nemluvil." ,,Tak jo sundej si brýle a rozpusť vlasy" sundám brýle to zrovna není příjemný a rozpustím si svoje vlasy. ,,Máš nějaké tetování nebo piercing?" ,,Ano mám" odpoví.  ,,Jakou máš velikost B,C,D?" ,,Co tě to zajímá, svlíkám si kalhoty." Svlékla jsem si kalhoty. Jsem tu jako v plavkách. ,,A co tvoje velikost ehm ehm tamtoho." Sem rudá jako rajče. Proč si hraju na odvážnou když nejsem. ,,No myslím že bude hezký pohled na mojí hruď tak jako na tvoji takže svlíkám tričko." A to se nespletl. Byl to moc hezký pohled jak se jeho svaly rýsovaly. Málem sem se jich dotkla jak sem byla fascinovaná. Ať už není žádná otázka taková, abych se musela svléknout. Pak by se ty jeho plné rty umývali ještě víc. Neříkám že by u to neslušelo ale můj zbytek sebevědomí by zmizel. ,,Výběr, otázka nebo úkol?" ,,Beru úkol." ,,Plib mě." ,,Cože?" ,,No slyšíš správně. Dávám ti úkol abys mě políbila" to není dobré. ,,OK" snažím se aby se mi hlas netřásl. Nakláním se k němu, naše rty se dotknou v jemném polibku. Vzdálíme se a pak znovu přiblížíme ani jednomu to nestačilo. Tentokrát to není jemný polibek je v tom vášeň až moc vášně. Kdyby tu bylo něco co by mohlo chytnout určitě by se to rozpálilo. Sklání se nad mě pak mě trošku zalehne spíš přitiskne víc na gauč svým tělem. ,,Au, moje noha." Drkl mi do nohy to bolelo. ,,Promiň" zamumlal mi do rtů. Rozepíná mi podprsenku, když v tom uslyším jak auto přijíždí na příjezdovou cestu. ,,Naši, vždyť tu nemají být dřív než v osm." ,,Kam mám jít?" ,,Do mojí koupelny v druhém patře hned tam přijdu." Nějakej dobrej příběh proč jsem doma polonahá a ještě s tričkem a ponožkami které jsou rozhodně klučičí. Jeho věci mu hodim do koupelny.  A musim si namočit vlasy. Příběh je že zrovna sem vylezla ze sprchy a nestihla se ještě obléct. Proč mám v koupelně kluka to teda nevím, musím ho dobře schovat. A ještě co mám z nohou, rozbolel mě kotník, protože jsem upadla když jsem šla do schodů. Historka vymyšlená. Vběhla jsem do koupelny, namočila vlasy a omotala okolo sebe ručník, mám to. ,,Wille?" ,,No?" ,,Schovej se pod postel" hlavně ať dnes není to sbližovací odpoledne. Will zalezl pod postel. ,,Elizabeth jsi tu?" zakřičela matka. ,,Jsem v pokoji mami zrovna jsem vylezla ze sprchy, jen se oblíknu" rychle se obléknu a sednu si na postel. Alespoň že je vysoká a není vidět na zem. ,,Co se stalo Eliz, že tvůj řidič mi volal, že si nenastoupila do auta a ještě si mi nebrala telefon?" Mamka si sedla a omylem dupla Willovi na ruku a ten zanadával. ,,Co to bylo?" zeptala se, ..To  byla Samanta má kotěcí problémy, pořád mňouká" musím se smát ale vydržím to. Chudák Samanta takhle to na ni svádět. Asi Willa zabiju, proč tu ruku vyndaval zpod postele. Pak se mě něco dotklo na kotníku. Tak strašně jsem se lekla že jsem začala škytat. ,,Asi nemáš čisté svědomí" řekla mamka. To teda nemám. Schovávám hezkýho kluka s kterým jsem se líbala pod postelí. Vážně nemám čisté svědomí. ,,Ale to se jen říká spíš na mě někdo vzpomíná." ,,Jen aby, cestou sem jsem v bahně před domem vyděa stopy vedle tvých. Nemáš tu někoho?" ,,No to víš, utekla jsem s nějakým klukem a uteču s ním do Austrálie a tam se vezmeme. Ne neboj mami nikdo tu není." Koukla se na můj kotník. ,,Co se ti stalo?" ,,Malá nehoda nic to není." ,,Tak tě tu nechám a jdu zpátky do práce." ,,Ahoj" konečně odešla. Už jsem si myslela že nikdy neodejde. Zavřela dveře a Will vylezl z pod postele. ,,Jo a ještě nezapomeň nakrmit Samantu." Řekla a nakoukla do pokoje.

Nějaký komentář a votes potěší :)