Maybe...

Kapitola 7

Už zase mě zachraňuje podruhé za den. Will mě chytil. ,,Tak předemnou utíkáš nebo mi skáčeš pořád do náruče" to není chtěný. ,,Spíš padám na tebe a snažím se mu vyhýbat." ,,Víš to jistě." ,,Na 100%" odpovím. ,,A proč vůbec seš tady" ach jo. ,,No nějak jsem udělala předčasný závěr pak jsem byla stahovačná houpá..." Mluvím dál a pak mě najednou umlčí polibkem. Vážně líbat umí to se mu nedá odepřít. ,,Co se ti stalo tentokrát?" poví mi do rtů. Nerada se od něj odtrhnu. ,,Blbá díra, spadla jsem a zase hloupej kotník si umanul že nebude poslouchat" kouknul se na mojí nohu. ,,Máme tady mojí dnešní nejoblíbenější otázku. Vzládneš jít nebo tě mám vzít do náruče." Chyba ,,Předtím to bylo můžeš jít nebo si te mám přehodit přes záda jako pytel." povím mu. ,,Teď už je obměna" OK. ,,Myslím že to zvládnu." Pokouším se chodit, nejde to, fakt skvělí. ,,Takže tě mám vzít." Vezme si mě do náruče. ,,Tak kam to bude taxi Juls je vám k službám." Poví. ,,Domů." Alespoň že nebydlím v centru tady nás uvidí jen málo lidí. Donesl mě až domů. Cestou jsem mu ukázala tu blbou díru v silnici. ,,Už budu muset jít, Darek na mě čeká." ,,Jo a díky za dopravu a promiň, že jsem na tebe tak vyjela" nesnáším omlouvání nejhorší věc na světě a taky mi to moc nejde. ,,Čau" ,,Ahoj" odpovím a on vyběhne zpět. Jen co vyskáču do svýho pokoje, koukám se z okna ale už ho nevidím. Namasíruju kotník a jde se koukat namůj Top seriál Pretty little liars. Mamka přijde v osm a tatka v jedenáct. Usínám rychle, alespoň to. Zdá se mi o Jerovi. ,,Tvůj život je jen tvoje volba sestřičko buď přijdeš za mnou za chvíli nebo nikdy. Je to jen tvoje kde skončíš ale mám tě rád a doufám že si užiješ ten tvůjživot. Pamatuj tvoje volba, jen tvoje." Pak se rozplyne a můj sen pokračuje ale už nevnímám. Co myslel tím že je život moje volba. Probudí mě můj budík už zase musím vstávat a jít do školy. Vyzvedává mě zase můj řidič jak já ho nesnáším i tu jeho kravatu. Dojdu do třídy a na mém místě sedí nějaká holka. Tak si sednu jinam. Nemám ráda problémy. Vedle té holky si sedne Will. Zvláštní jsou si docel podobní. Přijde do třídy Ožrala tak hezký den a už tak zkažený. ,,Tak děti máme tu novou studentku. Jmenuje se Kate Juls ano jednoho Julse už tu máme je to Williemova sestra." Tak proto si jsou podobní, docela hezká rodina. Kate spozoruje můj pohled a nepřátelsky si mě změřila pak něco pošeptala Willovi a ten ji uklidnil. Je vážně divná. Klukům se bude líbit ale mě se nezdá. ,,Je to jen tvoje volba." ,,Cože pane učiteli?" ,,Říká se prosím a buď jdi k tabuli a vyzkouším tě nebo máš rovnou za plný počet tudíš pět." Zrovna zvláštní že já určitě si na mě nezasedl to by nedávalo smysl. Idiot jeden. Jdu k tabuli to mi připadá jako poslední den školy jenže jsem byla oblíbená a normální to už nejsem. ,,Takže řekni mi Pythagorovu větu." ,,Učily jsme se jí v osmé třídě, vím jak se používá ale říct ji neumím." Obrátí se na třídu ,,pokud ji někdo umí, přihlašte se ať si může jít Blacková sednout." Nikdo se nehlásí. ,,To je nemožné, spolupracujte děti." Já ho uškrtím jednou za ty děti. ,,Tak děti za to že je tu každý naučený si příští hodinu napíšeme test na 8. ročník." Skvělí sednu si zpět na svoje místo to zas dopadne. Dokončí hodinu a jdu na fyziku. Máme měřit hustoty látek. Rozdělil nás po dvojicích byla jsem s Noahem. Koukám se jak Julsovi spolupracujou. Zvedám kádinku a dám ji na stůl moc velkou silou a rozbiju jí. Samozřejmě jsem se hned pořezala. Učitelka mě pošla na ošetřovnu. Krev neee je mi blbě. Blbé že z krve omdlívám. Poroučím se k zemi. Pak si pamatuji jen, že mě někdo nese, už zase.