Mannequin | Niall Horan

Prologue

Nesnáším svůj život.

Jak mi to mohla udělat? Tak moc jsem ji miloval. Udělal bych pro ni všechno, dal bych jí cokoli, co by chtěla. Dal jsem jí všechnu moji pozornost a nikdy jí neublížil, ale ona mě ano. Zradila mě.

"Nialle, uklidni se."

"Jak můžu být klidný, Liame?! Moje holka mě podvedla," křiknu, až mi ho je líto. Není to jeho chyba, snaží se pouze být dobrým kamarádem a pomoct mi. "Ona mě sakra podvedla," zamumlám si pro sebe zrovna, když si sedám na jeho pohovku.

Liam si povzdechne a posadí se vedle mě. "Je mi to líto, Nialle. Vážně." Frustrovaně si promnu tvář. Nevím, co mám dělat.

Tehdy jsem se rozhodl ji překvapit, takže jsem koupil kávu a snídani. Poté jsem zamířil k jejímu bytu. Otevřel jsem vchodové dveře, měl jsem náhradní klíč, ale teď si přeju, abych do toho bytu nevešel a neslyšel to, co jsem slyšel. "Jsi si vůbec jistý?"

"Jistý čím?"

"Že tě podvedla."

"Liame, viděl jsem je spolu v její ložnici." Jeho oči se trochu rozšíří.

"Oh, uh, ty jsi je viděl-"

"Ano! Teď, prosím, nech mě to dostat z hlavy a nepřipomínej mi to, nemluv o tom." Zavře pusu a chápavě zakývá hlavou. Povzdychnu si a až teď si všiml, že Liamův pokoj pro hosty je plný manekýn.

"Co to je?" uchechtnu se. Podívá se směrem, kam jsem ukázal, pak se usměje.

"Oh, tohle?" Kývnu hlavou. "To jsou manekýny."

"Ne vážně, Sherlocku? Myslel jsem, co tady dělají? Pořádají snad večírek?"

"Nialle, po milióntý, nejsi vtipný. Vyprávíš špatné vtipy, přesně jako Harry."

"Proč o mně mluvíte?" Harry pozvedne jeho obočí, když vchází do Liamova bytu, vůbec nevím, jak se sem dostal.

"Harry, teď není zrovna správná chvíle-"

"Zrovna jsi řekl, že nejsem vtipný, proč? Slyšel jsi vůbec moje vtipy?" Ušklíbne se. "Můžu ti říct jeden hned teď-"

"Ne!" Vyskočí na nohy. "Podívej, Niall teď řeší jeden problém. Měli bychom mu pomoct."

"Oh, Anna tě podvedla?" uchechtne se a posadí se vedle mě, přesně tam, kde ještě před chvílí seděl Liam. Zamračím se zmatením, jak to, že o tom ví? Neodposlouchával nás, když jsme o tom mluvili? "Co?"

"Jak to, že o tom víš?" zeptá se ho Liam, taky zmateně.

"Počkat, takže je to pravda?" Povzdychne si a položí svoji dlaň na moje rameno. "Promiň, brácho!"

"Tys nás slyšel?"

"Ne." Zakroutí hlavou. "I když jsem překvapený, očekával jsem to."

"Jak to?"

"Jestli ti to řeknu, nebude se ti to líbit." Zakroutím hlavou na znamení nesouhlasu. Potřebuju vědět, proč o tom věděl. Viděl snad něco, co já ne? Samozřejmě že ne, to by mi řekl.

"Ne, řekni mi to."

"No," podívá se na Liama. On jen zakroutí hlavou, ale když si všimne, že na něj koukám, povzdychne se.

"Dobře, ona tě využívala," řekne potichu.

"Huh?" Podívám se zpátky na Harryho, hrajícího si se svými prstýnky, které nosí.

"Vypadala, že tě miluje a možná že ano. Ale my jsme viděli něco jiného. Využívala tě, hrála si s tebou." Zakroutím hlavou. Ne, ona mě milovala.