Mannequin | Niall Horan

One

"Jste připraveni, kluci?"

"Sakra, jo!" řekne Harry natěšeně. Já tu stojím vedle nich, bez jakéhokoliv výrazu v obličeji. Harry na mě pohlédne, když začneme vcházet dovnitř, zastaví si mě.

"Nialle, no tak."

"Co?"

"Proč se mračíš? Mám na mysli... je tam hodně holek."

"Harry, znáš mě. Nevyspím se s holkou a pak od ní ráno neodejdu." Vypíchnu. "Ani ty, nikdo z nás. Přišli jsme si zatancovat, napít se, trochu si zaflirtovat. To je vše." Kývne na znamení souhlasu a jdeme dál do klubu.

"Jo, protože jsme gentlemani." Harry si řekne barmanovi o pití, potom se otočí zpátky na mě, když si sedáme. "Ale, to neznamená, že se dneska nemůžeme bavit, ne? Dovol si to alespoň pro dnešek. A ztřískáme se."

"Já, jenom-"

"Ji pořád miluju a nemůžu se přes to přenést?" Přikývnu. "To je normální, kámo."

"Proč mám takový pocit-"

"Že jsi zlomený a opuštěný?"

"Mohl bys být alespoň gentleman, sklapnout a poslouchat?"

"No, nejsi nějaká sexy kočka, takže na tebe gentleman být nemusím." Ušklíbne se.

"Prostě mi neskákej do řeči." Povzdechnu si.

"Přerušuju tě, protože vím, co chceš říct, Nialle. Snad jsi nezapomněl, že mi někdo ublížil taky."

"Promiň," řeknu zrovna, když nám barman přinese naše pití. Vezmu si své a hned na poprvé si loknu docela hodně.

"Woah, zpomal trochu," uchechtne se, poté se taky napije.

"Sakra, to je fakt silný."

"Jo." Zahlédnu, jak se Liam baví s Louisem. Sedí spolu s pár našimi starými přáteli naproti v boxu. Nevěděl jsem, že tu budou, ale teď už je to jedno. Neviděli jsme se tak dlouho.

S Harrym jsme se k nim připojili, popovídali. Opravdu mi chyběli. Chybělo mi dělání těchto věcí. Pití, tancování, poznávání nových lidí. Ona mě úplně změnila. Teda mám na mysli, tohle nebyl můj životní styl, chodit pařit každý den. Ale líbilo se mi tak žít alespoň na jednu noc!

Přestal jsem počítat, kolik jsem toho vypil, kluci taky, jednoduše jsme se začali bavit. Už dlouho jsem večer nestrávil jako dnes. Vracím se k baru, kluci zůstali s přáteli a pár neznámýma v boxu. Nemám náladu na povídání, přišel jsem sem jenom kvůli pití.

"Niall, že?" Položím sklenici na pult a otočím se. Uvidím před sebou dívku s růžovými vlasy, oříškovýma očima, ale nebyla mi vůbec povědomá.

"Um, jo." Usměje se a posadí se vedle mě.

"A... ty jsi? Promiň, jestli to ode mě vyznělo hnusně."

"Ne, nevyznělo." Znovu jsem se napil a poté jsem se začal soustředit pouze na ni. Je hezká, ale docela mě zajímá, kdo to je. "Jsem Amelia."

"Rád tě poznávám," řeknu, trochu přitom kývnu hlavou. Nepřestává se usmívat, pořád na mě zírá. Upřímně, začínám se cítit nepříjemně. "Um, děje se něco?"

"To já bych se měla ptát tebe."

"Proč?"

"Protože vypadáš, jako by ti někdo zlomil srdce." Uchechtnu se.

"A jak jsi na to přišla?" Opře si rukou hlavu, čímž mi umožní zahlédnout znaménko, kterého jsem si předtím nevšiml. Jak jsem mohl? Jsem opilý a mluvím s ní tak minutu.