Mannequin | Niall Horan

Five

Otevírám dveře a vytahuji ze zámku klíče, odstoupím stranou, aby mohla dovnitř vejít jako první. Věnuje mi prosté kývnutí doprovázené sladkým úsměvem a vejde dovnitř. Porozhlédne se kolem a já v tu chvíli začnu děkovat bohu, že tu není takový nepořádek.

Samozřejmě, že je byt nedotčený, když jsem většinu svého času trávil v Annině bytu. Zastaví se v obývacím pokoji a otočí se čelem ke mně.

"Nechci ti způsobovat žádné problémy-"

"Nezpůsobuješ. Proč bys měla?" přeruším ji.

"Nevím, jak se cokoliv používá, natož dělá." To mě zmátlo, co je tom špatného? Vždyť celou tu dobu byla klidná a milá, jsem si jistý, že neudělá nic, co by někomu ublížilo. To je dobrá vlastnost, ne špatná.

"Na tom není nic špatného, pomůžu ti s tím."

"Dobře, ale co budeme dělat? Se mnou?"

"Jak s tebou?"

"Um, jak to, že jsem naživu? Nebo proč se hýbu a mluvím?" Abych byl upřímný, byl to problém, ale nějakým zvláštním způsobem se mi ten problém líbil. Líbí se mi její společnost, mluvit s ní. "Ve skutečnosti, jsem vážně ráda, že jsem živá, ale na druhou stranu... na jak dlouho." Zamračím se.

"Co myslíš tím na jak dlouho?" Zachichotá se.

"Vážně si myslíš, že jsem ožila navždycky nebo na několik let? Teda, mám pocit, jako by to bylo... na krátkou chvíli," povzdechne si.

Má pravdu, přišla k životu... kdy? Tak před čtyřmi hodinami, když jsme ji všichni opustili a to se ještě nehýbala? A poté mi zničehonic klepe na rameno a prsty si zamotává do mých vlasů.

Co to ta růžovo vlasá holka udělala?

"Nialle?" Zpozorním a rovnou se i omluvím. Ona na to zakroutí hlavou a posadí se na pohovku. Poté, co chvíli pouze chodím sem a tam, jsem se přemístím do kuchyně, zahlédnu, jak mě následuje.

"Um, máš hlad?" Přikývne stydlivě hlavou. Usměji se a otevřu ledničku a znovu začnu děkovat bohu, když zjistím, že není prázdná.

"Co by sis dala?" Otočím se na ni.

"Vlastně ani nevím," řekne tiše. Bože, ona je úplný anděl.

"Podle toho, jak vypadáš," sjedu ji pohledem od hlavy až k patě. Ne tak, samozřejmě. Nechci, aby si myslela, že jsem nějaký úchylák nebo něco, před chvílí mi řekla, že mi věří a já se toho musím držet. "Vypadáš na typ člověka, co nejí nic, co není zdravé." Vyprskne smíchy.

"Oh, takže já nic nejím?" Zažertuje s pozvednutým obočím. "Nialle, vždyť jsem před pár hodinami přišla k životu!"

"Oh!" Začnu se smát. Její smích je tak překrásný, přesně jako ona... a já bych měl přestat.

Mám zlomené srdce, zrovna jsem se dostal ze vztahu, možná to je ten důvod, proč pořád říkám tyhle věci. Protože mi chybí. Jenže se přes to musím přesunout.

"No, ve vaření nestojím za nic," zavřu lednici a otočím se k ní, "takže máš dvě možnosti."

"A ty jsou?"

"Objednáme si jídlo a dvacet minut si počkáme, než dorazí nebo bychom si teď mohli dát sendvič a do večeře bychom něco vymysleli."

"Nebo by vám mohl uvařit Harry Styles, protože je to ten nejlepší kuchař v okolí." Otočím se a mé zorničky se rozšíří a vsadím se, že Cary taky.