Mannequin | Niall Horan

Eight

Pocítím něco hýbajícího se na mé levé paži, ale nevím, co to je. Moje oči jsou stále zavřené, mohu slyšet ptáky zpívající za oknem. Zhluboka se nadechnu, připravujíc se tak na boj se světlem, když otevírám oči.

Zívnu, a když se chci protáhnout a poté zvednout, uvědomím si, že se nemůžu pohnout. Podívám se dolů a spatřím Caru, spící na mé paži. Vypadá tak klidně a překrásně. Začínám si na ni zvykat, přeju si, aby tu zůstala navždy.

Přesto žiju s údivem a nepřestávám přemýšlet nad tím, kdy ode mě odejde. Doufám v odpověď znící: ‚nikdy'. Odhrnu jí prameny vlasů, které jí překáží na obličeji, položím jí hlavu zpátky na polštář, tak opatrně, abych ji nevzbudil.

Začínám uvažovat nad tím, jak jsem se sem dostal. Vše, na co si vzpomínám, je konverzace mezi námi hned, co Anna odešla. Zvednu se a odejdu z pokoje, osprchovat se. Až poté si uvědomím, že s sebou nemám oblečení na převlečení.

„Sakra!"

Nechal jsem si je v ložnici, jak se k nim teda mám dostat? Omotám si ručník kolem pasu a vlezu do ložnice, doufajíc, že stále spí. Rozhodnu se zamířit rychle ke skříni a sebrat nějaké oblečení bez toho, abych zkontroloval postel.

Po vybrání oblečení, které budu dnes nosit, se otočím a tím spatřím Cařiny rozšířené zorničky, lapajíc po dechu. Hned si zakrývá oči. A to je přesně proč jsem sem nechtěl chodit, chtěl jsem se vyhnout přesně této trapné situace.

„Promiň," vyhrkne rychle, pořád si zakrývajíc oči.

„Ne, to já promiň, zapomněl jsem si s sebou vzít oblečení." Na to nastalo trapné ticho. „Neboj, nejsem nahý, takže... se můžeš koukat," řeknu ve snaze rozbít trapnou chvilku.

Odkryje si své oči, koukajíc všude, jen ne na mě. Povzdychnu si a vrátím se do koupelny, kde se obléknu a rovnou si vyčistím zuby. Poté zamířím do kuchyně a podívám se po něčem k snídani. Doufám, že najdu nějaké jídlo, klidně i cereálie by stačily.

Naštěstí najdu vajíčka a ovoce. To není zas tak špatné. Udělám nám vajíčka, dám toust a jahody na talíř pro nás dva. Čekám na ni asi deset minut, než vyjde hotová se svým obvyklým hřejivým úsměvem.

„Ještě jsme neměli pořádné ráno," usměji se na ni, což ji donutí se uchechtnout, „takže dobré ráno."

„Dobré ráno, Nialle." Začínám mít vážně rád svoje jméno... A taky bych si měl přestat povídat sám se sebou, spolu s říkáním takových kravin.

„Vyspala ses dobře?"

„Jo, moc dobře."

Zajímá mě, jestli ví, že jsme spali vedle sebe, ale rozhodně ji tím nechci nijak vyděsit, jinak si to špatně vyloží. Nebo by si dokonce mohla myslet, že jsem špatný člověk. Proto jen přikývnu, stále se usmívajíc.

Spoustu věcí se stalo za poslední dny, ale i tak nedokážu přestat přemýšlet. „Udělal jsem ti snídani," ukážu na její talíř, její úsměv se tak rozšíří.

Posadí se na židli, já naproti ní spolu s mým talířem. Vypadala hladově, možná proto z toho je tak šťastná. „Děkuji," řekne.

„Bylo mi potěšením." Pustili jsme se do jídla. Jedli jsme v tichosti, dokud se ho sama nerozhodla prolomit.

„Děkuji ti za tu snídani, vážně jsem měla hlad," zachichotá se, „a navíc, nejraději mám snídaně."

„Jakékoliv jídlo je moje oblíbené." Tentokrát to jsem já, kdo se zachechtal. „Bože, jak já miluju jídlo." Zasměje se.

„Vážně? No, myslím, že by pak měla být snídaně každou hodinu."

„Ah ha, dobrý nápad!" mrknu, což ji rozesměje, dál pokračujeme v jídle.

„Oh, jen tak mimochodem, co se stalo minulou noc?" zeptá se, takže se na ni podívám.

„Ty si to nepamatuješ?" Zakroutí hlavou. „Povídali jsme si."

„Oh jo, povídali," vzpomene si, „ale divné je, že si nepamatuji, co se stalo potom."

„Ne, divný je, že vy tu snídáte a nepozvali jste mě," namítne s úšklebkem Harry, když vchází do kuchyně, „ráno, Nialle," kývne hlavou mým směrem.

„Dobré ráno, překrásná Caro." Ta se usměje a také ho pozdraví.

„Takže... nechci být hnusný, ale... co tady děláš?"

„Chtěl jsem pozdravit Caru," pobaveně nad ním protočím očima, „oh a taky protože Liam a Louis sem míří taky."

„Sem? Proč?"

„Zapomněls snad? Dnes máme filmový večer, jak jsme se domlouvali."

Sakra, Liame! Doufám, že ji nepozná a že všechno poběží hladce. Strávit den spolu s kluky mě trochu děsí, protože vím, jak otravní dokážou být. Můžu jen doufat, že dnes nebude ten den.

Můžu jen doufat, že všechno proběhne v klidu a že to na ni nikdo nezkusí.

 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nevím jak vy, ale já trio Harry/Niall/Cara miluju. :D Uvidíme, jak si povedou všech pět najednou. Myslíte, že se něco zvrtne, nebo vše poběží podle plánu? Názory dolů do komentářů. :)

Tak zase brzy. xx