Máš problém, Prooxy!

Prolog

A je tu můj nový příběh. Tentokrát s Prooxym. Snad se bude líbit. Teď prolog, první část příští pondělí. Směle do čtení. :)

,,Musím ti něco říct," volala jsem Davidovi. Měli jsme spolu jeden velký problém a já nevěděla, co mám dělat. Byla jsem naprosto zoufalá.
,,Co se děje, Fialko?" ptal se zlehka David. Nevěděla jsem, jak mu to říct, bála jsem se jeho reakce.
,,Nemohli bychom to vyřešit osobně?" řekla jsem nakonec, zaťala pěsti a doufala v kladnou odpověď.
,,Dobře, dořeším něco s Ondrou a klidně můžu vyrazit. Mám dorazit k tobě?"
Oddechla jsem si a zároveň se děsila té chvíle, kdy přijde.
,,Když ti to nebude vadit, děkuji," mluvila jsem a cítila se na dně. Jsem tak hloupá.
,,Do hodinky dorazím, zatím," rozloučil se a hovor tipnul. Sedla jsem si na balkon, abych byla na čerstvém vzduchu. Motala se mi hlava, klepala jsem se a nemohla jsem tomu uvěřit. Je to šílené. Že jsem se do něčeho takového vůbec dostala. Jak jsem to mohla připustit. Je zadaný.
Holky na mě jen koukaly a pak ke mně přišly.
,,Máme odejít?" zeptala se Sára.
,,Bude lepší, když budeme o samotě," zdrceně jsem se na ně koukla.
,,Myslíme na tebe, zlatíčko, milujeme tě, pa," řekly a odešly.
Doprdele.


Zvonek. Je tady. Šla jsem mu otevřít a čekala až vyběhne ty schody nahoru.
Ještě stále jsem měla několik sekund k dobru.
,,Ahoj beruško," pozdravil mě, dal mi pusu na tvař, lehce mě objal a vstoupil dovnitř.
,,Ahoj," jen jsem řekla.
,,Je ti dobře?" zeptal se mě David, mezitím jsme vešli do obýváku. David se automaticky posadil a já přešlapovala nervózně u stolku. Nebyla jsem schopná slova.
,,Co se děje?" znervózněl už i David, postavil se a přišel ke mně. Chytnul mě kolem pasu a koukal na mě těmi svými dokonalými oči. Pokusila jsem se o úsměv.
,,Já..víš...," snažila jsem se mu říct. Nemohla jsem. Odstoupila jsem od něj a raději se posadila, nevydržela bych na nohách.
,,Raději si sedni, prosím," řekla jsem mu. Zdál se už dost naštvaný, když jsem pořád mluvila jen v hádankách.
,,Máme problém," řekla jsem, když seděl vedle mě a snažil se mě hladit po noze.
Zarazil se.,,Co tím chceš říct?" nechápavě odpověděl.
,,Ty a já.." snažila jsem se, ale bylo to těžké, uvědomit si v jaké jsme situaci.
,,My? Co?" nedocházelo mu.
,,Jsem těhotná!" vystřelila jsem ze sebe, dala si ruce na obličej a čekala, že se rozbrečím.
David se na mě koukal naprosto v šoku. Neřekl ani slovo.