Máš problém, Prooxy!

V.

,,Vysvětli mi kudy ode mě k tobě a já přijdu," vypadlo ze mě nakonec.
Řekl mi, jak se k němu dostanu a já šla vysvětlit vše holkám. Moc se jim to nezamlouvalo, ale já už stála s kabátem v rukách u dveří z bytu a loučila se s nimi.
U Prooxyho jsem byla za dvacet minut.
Našla jsem na zvonku jeho příjmení a netrpělivě postávala v chladném počasí než se ozve zvuk. Během chvilky jsem už stála ve výtahu a odpočítávala patra.
Strašně jsem se těšila až ho uvidím.
,,Ahoj, Fialko!" vítal mě se zářivým úsměvem. Nervózně jsem k němu došla a pozdravila ho. Ihned mě objal a pozval mě dovnitř.
Stáli jsme v předsíni a koukali se na sebe.
,,Chyběla jsi mi," přiznal Prooxy. Proč mu neříkám jménem, když jsem si ho stejně zjistila? Nejistě jsem se na něj usmála, i on mi chyběl, ale nechtěla jsem aby následovalo to, co jsem už dopředu věděla, že se stane.


Přiblížil se ke mně a pokusil se mě políbit. Zase. Zase. Zase.  Lehce jsem zaváhala, ale pak mu polibek opětovala. Odnesl si mě do pokoje, kde jsme se do sebe už vášnivě pustili a nemohli se nabažit jeden druhého. Byli jsme plní strašné energie, kterou jsme do všeho dávali a za chvíli jsme už jen těžce oddychovali vedle sebe.
Doprdele!
Jakmile se ke mně Prooxy otočil a usmál se na mě, jsem se vzpamatovala a zvedla se, začala jsem se oblékat a snažila se rychle zmizet.
,,Omlouvám se," řekl Prooxy, když se na mě zmateně koukal.
,,To já se omlouvám, že jsem sem vůbec přišla," řekla jsem mu na to a už se chystala k odchodu.
,,Počkej," zvýšil hlas Prooxy a došel ke skříni z které vyndal malou krabičku.
,,Tady máš vánoční dárek," podal mi ji a já ji jen hodila do kabelky a utekla jsem.
Celou cestu zpátky jsem si přehrávala dnešní den a můj hloupý nápad se mu ozvat. Silně mě to k němu táhlo a já nevěděla, co s tím. Budu se s ním muset přestat scházet a nepsat mu už na zprávy. Jinak mu vždycky podlehnu.
Došla jsem k sobě a holky zrovna umývaly nádobí.
,,No, tak povídej," naštvaně mi řekla Sára.
Mračila jsem se a neměla náladu jim říkat, co se stalo. Stejně jim to bylo jasné.
Vytáhla jsem z kabelky krabičku a hodila jí na stůl.
Všechny se otočily.
,,To ti dal?" zeptala se Klára a vzala krabičku do ruky.
,,Nevím proč," řekla jsem jen.
,,Ale klidně se podívej, co tam je. Já to nechci. Končím," řekla jsem a šla se převléknout. Chystala jsem se k rodičům stejně jako holky.
,,Je v tom jeden přívěšek s písmenem F a jeden s P," divila se Klára, když krabičku rozbalila.
,,Prooxy a Fialka," vysvětlila jsem ji.
,,Proč ti to dává?" zeptala se Sabina..
,,Co já vím. Dej to pryč," odhrnula jsem si přívěšky z očí, když mi s nimi mávala před obličejem. Neměla jsem náladu. Bylo mi mizerně.
,,Miluje tě," po chvíli usoudila Klára, když jsme scházely všechny schody a já se těšila, až vypadnu k rodičům.
,,A proč je tedy s ní," řekla jsem, aniž bych nějak moc přemýšlela nad tím, že by mohl milovat mě. Je to hloupost.
,,To nevím," řekla Klára a sama z toho byla zmatená, jelikož nic nedávalo smysl.
Rozloučily jsme se a vydaly se každá opačným směrem. Začala jsem nepřemýšlet a užívat si vánoční atmosféru v rodinném kruhu.