Máš problém, Prooxy!

VI.

Leden
Ozval se. Ozval se ještě o vánocích, ale já ho ignorovala.
,,Mrzí mě, že jsem takový debil," napsal a já si to četla pořád dokola. Přestala jsem o něm mluvit, vymazala jsem si všechny zprávy a číslo. Jen tu jednu zprávu jsem si tam nechala a pořád si vybavovala všechno krásný, co se mezi námi stalo.
Je konec ledna. A on mi napsal zase.
,,Fialko, neopouštěj mě takhle," předčítala jsem Sáře. Vytáhla jsem ji na kávu, jelikož jsem s ní potřebovala probrat ještě jiné věci.
,,Páni, on má ale výdrž," konstatovala.
Celý měsíc se mi dařilo nějak zvládat, tak moc jsem se zaměstnávala školou, že jsem neměla čas nad ním uvažovat, až do dnešního dne. Dnes jsem ho měla zase plnou hlavu.
,,A já deprese," dodala jsem.
,,Ozvi se mu a promluvte si. Řekni mu, že je ti takhle lépe a že se s tím musí smířit," řekla mi. Možná bych mohla, jenže když ho uvidím, bude mě mít zase v moci. Nebo snad ne? Jsem dost silná, na to abych to zvládla?
Uvidíme.
,,Mimochodem, nechci být hnusná, ale nepřijde ti, že jsi přibrala na břiše?" zeptala se najednou Sára. Jsem ráda, že mi řekne věci na rovinu. Měla pravdu. Přibrala jsem za poslední dva měsíce nějaké to kilo navíc a nebyla jsem schopná to pochopit.
,,Taky sis toho všimla, co?" řekla jsem sklesle. Najednou se na mě vyděšeně podívala.
,,Nejsi těhotná?" vychrlila ze sebe.
,,Co? Blbost!" rychle jsem nesouhlasila. To není možné. Normálně jsem měla své dny a špatně mi taky nebylo.
,,Tím si nemůžeš být tak jistá. Moje máma to zjistila až ve čtvrtým měsíci," vykládala Sára a nedala se odbýt.
,,Fajn! Jdeme pro test," nechala jsem se a jakmile jsme odešly z kavárny, zamířily jsme do lékarny. Koupila jsem si tři testy pro jistotu a vydaly jsme se ke mně.
,,Je hrozné čekat tři minuty," křičela jsem na Sáru, která stála v koupelně s mými těhotenskými testy aby mi řekla výsledek. Nechtěla jsem to vidět.
,,Už to skoro bude, ještě deset, devět, osm.." odpočítávala jelikož si nastavila stopky.
,,A doprdele!" zakřičela a já se rozběhla do koupelny.
,,Jsi těhotná!" zavýskla a já nemohla popadnout dech. Ne, ne, ne!
Zatočila se mi hlava, posadila jsem se na studené kachličky v koupelně a začala si rvát vlasy. Co budu dělat?
Sára si sedla ke mně a chvíli na mě jen koukala a nechala mě se vzpamatovat. Potom mě chytla za ruku.
,,Zajdeme na gynekologii, abychom věděly víc a vyřešíme to zlato," řekla s klidem. Podívala jsem se na ni ubrečenýma očima prosebně. Natáhla se ke mně a objala mě. Několik minut mě hladila a já jen tiše brečela.