Země ročních období

Omluva

Áron

Chvíli poté, co Abigail odletěla, se začalo zlověstně blýskat z východu. Co chvíli jsem slyšel hrom.

Hned jak vpadla do mého pokoje jsem se jí chtěl omluvit, že jsem se choval jako blb, ale ona je horká hlava. Ani jsem neměl šanci si s ní promluvit.

Za chvíli blesky ustaly. Co tam asi dělá?

,,Měl bych jít za ní?'' zeptal jsem se kluků.

,,Nech ji vysoptit. Ona se vrátí. Zase se udobříte. Je to taková pitomost. Taková hloupá hádka,'' doporučil mi Cale.

,,Ona se zklidní. Je taky jenom člověk,'' řekl Sito.

,,Když myslíte.''

,,Já o tom něco vím. Nejenom myslím,'' namítl Cale. Několik těch vztahů má totiž za sebou. Jakožto stráž je, z mně neznámého důvodu, brán jako velmi atraktivní.

Já se v oblastní vztahů němůžu poučit z vlastních chyb, protože toto je můj první vztah. A opravdu mi na něm záleží. Mohou mě varovat akorát chyby bratrů a přátel.

,,Když už na to narážíš, jak se vyvíjí tvé vztahy?'' zeptal jsem se Cala.

,,Řekl bych, že dobře. Dalnie sem už míří. Poslal jsem jí dopis, že jsem v Zimě a ona řekla, že je nedaleko ledového paláce. Takže se zase setkáme. Už se němůžu dočkat,'' culil se Cale.

,,Z toho Abigail trefí šlak. Říkala mi, že Dalnii řekla, že sem radši nemá chodit, aby se jí něco nestalo. Jak tak přemýšlím, docela se to podobná mé situaci.''

,,Gail bude v pohodě. A Dalnii se nic nestane. Jsem přece její velký hrdina a ochránce,'' chválil se Cale.

,,Když myslíš,'' řekl Sito.

Claire

Když jsem se vrátila od Lisy do Abigailnina pokoje, nikdo tady nebyl. Dokonce tady nebyla ani Beatris.

Ale na stolku byl položený dopis. Tak jsem si ho přečetla.

Šla jsem si vybít vztek. Vrátit bych se měla za hodinou nebo dvě. Vím, že se stmívá, nejsem slepá. Jestli budeš mít hlad, zazvoň na služebnou, ona ti něco donese.

Abigail

Tohle mohl mít na svědomí jen jeden člověk. Áron.

Já toho blba přerazím. Co jí provedl?!

Rázovala jsem si to přímo k jeho ložnici, ale když jsem zabočovala, tak jsem byla tak trochu mimo, což mělo za následek srážku mého nosu a čela s něčí bradou a nosem.

,,Promiň,'' omluvila jsem se automaticky.

,,Taky se omlouvám, Claire,'' řekl Lucius, Abigailnin bratr.

,,Vypadáš, že bys vraždila. Kam to míříš?'' zeptal se mě se smíchem v hlase.

,,Právě jdu zabít Árona. Přidáš se?'' zeptala jsem se.

,,Proč? Je to celkem fajn kluk.''

,,Asi něco provedl Abigail. A jakožto správná nejlepší kamarádka musím zjistit co se stalo, vynadat mu do blbečků, pitomců a nevím do čeho všeho ještě a donutit ho, aby se Abi omluvil a aby se usmířili,'' vylíčila jsem mu svou povinnost.

,,Tak to se k tobě jakožto starostlivý starší bratr samozřejmě musím přidat ale raději zvolím poněkud tvrdší techniku, než slova,'' řekl škodlobě a udělal jemně nenávistnou grimasu.