Země ročních období

Portál

Áron

,,Počkej, ukaž mi, co to máš na krku?" zeptal jsem se.

,,To je medailon. Našla jsem ho ve Lvím oku. Tehdy, jak jsem tě poprvé potkala.''

,,Mohli by jsme ještě někam letět? Musím ti něco ukázat.''

,,Dobře. Kam to bude?"

,,Ke Středu.''

Tak jsme nasedli na Beatris a vyrazili jsme.

Abigail umně přistála přímo ve středu arény.

,,Tak co jsi mi chtěl ukázat?"

,,Je to venku. Pojď, budu tě vést.''

Tak jsme společně několikrát obešli arénu než jsme narazili na ten strom s tajným vchodem.

,,Je to tady. Pozor, ty schody jsou kluzké. Mohla bys spadnout jako já minule. Dole je malé jezírko.''

,,Dobře. Půjdeš první, nebo mám jít já?"

,,Já půjdu.''

Vlezl jsem do otvoru a jemně jsem se dotkl znamení na stěnách. Rozsvítila se. Abigail šla těsně za mnou.

Tentokrát jsem já ani Abi nespadli. Nasedli jsme do štíhlé lodě a vypluli jsme na druhou stranu jezírka. Já jsem vesloval.

,,To je úžasné! Je to překrásné,'' řekla Abigail.

Vystrčila ruku z loďky a jemně se dotkla svými štíhlými prsty vodní hladiny. Pak si ji položila zpět do klína.

Příď loďky narazila do jemného, bílého písku před černou bránou vedoucí do nikam. Abigail vystoupila. Došla bráně a pořádně si ji prohlédla. Všimla si oválného otvoru nad svou hlavou. Ihned pochopila, sundala si medailon a vložila ho do tohoto výklenku. Nic se nestalo. Jemně se dotkla černého kamene, aby se přesvědčila, zda je vůbec skutečný.

Protočily se jí oči a upadla.

Abigail

Znovu jsem měla vidinu.

Byla tam Jessica. Na zádech nesla zvláštní batoh a měla na sobě asi sportovní oblečení. Bylo šedorůžové.

Šlapala do hor po kamenité cestě. Za ní byl James a ještě jeden kluk. Asi nemá kamarádky, jen kamarády.

,,Jess, čekej. My tě nestíháme. Sam asi dostane infarkt. Ani učitelka těláku tě nestíhá,'' řekl James.

,,To je tím, že musí Sandy pomáhat. Přiznejte to. I jí se musí na jehlách chodit špatně. Hlavně v takovém terénu a s takovým sklonem.''

,,Prosím, zabiješ mně. Budeš mít mou krev na svých rukou. Já jsem nerd, geek, né sportovec ani atlet,'' protestoval Sam,

,,Za chvíli už tam budeme. Pojď, už vidím cimbuří.''

,,Agh!" zasténal James a Sam zároveň.

Tato malá skupinka v čele s Jessicou vyšla na vrchol hory. Zde stála zřícenina, až nápadně podobná jedné takové, jen mnohem lépe udržované, co jsem navštívila v Podzimu.

Jess do sedla na kámen který byl postaveny tak, že viděla přímo na budovu před sebou.

Vytáhla si láhev a napila se.

Jessica

Znovu mě bolela hlava. Budu to muset přetrpět.

Když konečně všichni vyšli nahoru, tak nám učitelky řekly něco o tomto místě. Dali jsme si svačinu, vydechli, povídali a pak už jsme šli zase dolů. Zítra se vracíme z výletu domů. Sice to není nijak daleko, ale máme ubytovnu.

Cestou dolů jsem šla zase vepředu. Sandy mě ale doběhla. Asi se chtěla co nejrychleji vrátit do ubytovny s dobrým signálem a Wi-Fi.

Zrovna jsem si hrála se svým medailónem.

,,Co to máš? Nějaký plechový šunt? Ukaž mi to!" křikla Sandy svým pisklavým hlasem a vytrhla mi můj náhrdelník z ruky.

,,Co to děláš?!"

,,Jenom laciný šunt, jak jsem říkala. Tvoji rodiče by si to nemohli dovolit, co?"

Můj dráhy, krásný a hlavně pravý medailon hodila do lesa.

Hned jsem se za ním bezmyšlenkovitě rozběhla.

Našla jsem ho krásně položený na mechu, jako kdyby tam byl vystavený.

Chňapla po něm, ale díky své šikovnosti jsem spadla. Zem pode mnou se propadla.

Skončila jsem na všech čtyřech na kluzké zemi. To jsem Alenka nebo co?! Propadla jsem se asi dva metry. Zvedla jsem se a chtěla jsem volat o pomoc, ale zaujala mne černá brána vedoucí do nikam s oválným otvorem. Jako ztvořený pro můj medailón.

To nemůže být náhoda. Opatrně jsem medailon, který jsem svírala ve své ruce, vložila do otvoru.

Magicky se v bráně objevila neprůhledná, jakoby vodní hladina. O tomhle jsem snila od té doby co jsem přečetla svou první fantasy knihu.

Neohroženě jsem vkročila a nechala jsem se unést touto neznámou cestou.

Opatrně jsem otevřela oči. První co jsem zaregistrovala byl rudovlasý chlapec křečovitě svírajíc tmavovlasou dívku. Měl strach v očích.

Další kapitolu píšu kolem desáté večer. Dívám se u toho na MS v ledním hokeji. Já vím, je krátká, ale co,

Načtenou a FANDĚTE!