Země ročních období

Bratři 2/2

Abigail

Po snídani jsem se oblékla, rozloučila jsem se s bratry, matkou, otcem a Beatris. Pak jsem se proměnila na vítr a letěla jsem za Áronem do Léta. Tam jsem našla jeho okno kudy jsem vletěla dovnitř.

Ležel tam ve své posteli, rozvalený, všude ruce a nohy. Byl zamotaný do přikrývky a já jsem věděla, že kdybych za ni zatáhla, tak by spadl na zem. Chvilku jsem uvažovala že to udělám ale nakonec jsem si to rozmyslela.

Zhmotnila jsem se a vlezla jsem si k němu do postele. Objala jsem ho zezadu a položila jsem mu hlavu na rameno.

,,Árone," zašeptala jsem.

,,Copak?" zeptal se šeptem.

,,Vstávej. Někam půdeme."

,,A kam? Mě se totiž nejvíc líbí tady; s tebou v posteli."

,,To mě sice těší ale i tak bych chtěla vidět město. Navíc si kvůli tvojí drahé mamince a jejímu zákonu ještě musím zařidit propustku."

,,Moje drahá maminka má vždy skvělé nápady. Nebýt toho, tak by tě tady nehonili, ty bys nemusela utéct a já bych tě nepotkal. Takže zákon mé drahé maminky je naprosto perfektní."

,,To máš pravdu."

,,Takže nemusím vstáat?"

,,Musíš. Jdi se nasnídat se svými bratry a rodinou. Já tady můžu počkat."

,,Já tě tady přece nemůžu nechat samotnou. Snídani si nechám přinést a sníme ji společně."

,,Já jsem už snídala. Běž tam. Já se zase přeměním na vítr a budu poslouchat. Baví mě když nikdo neví že tam jsem."

,,Já to budu vědět."

,,Ty jsi ale nikdo."

,,Nikdo?"

,,Ten nejlepší nikdo," řekla jsem mu a políbila jsem ho na boční stranu krku.

,,Tak fajn. Aspoň se nikdo nebude předhánět s tím, kdo má moji nejtrapnější historku, když nebudou vědět že tam jsi," řekl a vyhrabal se z peřin.

Já jsem taky vstala z jeho postele.

,,Rád bych se převlékl a když jsem se posledně převlékal před tebou tak jsi utekla. Nechtěl bych aby tě tady někdo našel na chodbě. Takže jestli bys byla tak laskava a otočila se ke mě třeba zády tak by to bylo fajn. Samozřejmě jestli chceš zůstat tak mi to vůbec nebude vadit."

,,Já se radši otočím," zasmála jsem se a udělala jsem to co jsem řekla.

,,A né že se budeš koukat," pohrozil mi na oko Áron.

,,Já? Já jsem přece úplný andílek."

,,To ti tak budu věřit."

Tak se Áron převlékl a odešel na snídani. Já jsem ho doprovázela v podobě jemného letního vánku.

Tak si sedl ke stolu a tehdy začala ta pravá zábava.

,,Dobré ráno," pozdravil svou rodinu Áron.

,,Dobré ráno. Jak jsi se vyspal?" zeptala se Lucie, jeho matka a královna Léta. Je to opravdu krásná a majestátní žena. Je vysoká, světlovlasá a zelenooká.

,,Určitě skvěle," odpověděl za něho Bryan a ,,nenápadně" na Árona mrkl.

,,Vlastně dost mizerně," opravil ho Áron.

,,Jakto? Slyšel jsem že jsi dnes měl nějakou milou návštěvu," rýpl si do něho David.

,,Tak to máš špatné informace," řekl mu Áron.