One last night

Ráno poté

Peeta POV

Dívám se na ni. Jen se dívám a ukládám si do paměti všechno. každý záhyb jejího těla. Každý detail obličeje. Vlasy spadané ve vlnách na její ramena.

Byla... ne vlastně je. Je moje. Ta myšlenka hřeje. Nechám se jí prostoupit až do konečků prstů. Já blázen štěstěny.

Zatřepu hlavou a snažím se z obličeje smazat výraz, jak by řekl Haymitch, Sem úplný idiot.

Dovolím si ještě několik málo minut prostého štěstí a pak jemně zatřesu jejím ramenem.

,,Katniss, Katniss notak probuď se, musíme vstávat" Říkám ale ani se nehne. Musím přistoupit na jinou metodu. Ušklíbnu se a jemně jí líbám. Ve spánku se ke mě přivine a položí mi ruce na hrudník. Buší mi srdce. Ale ne. zasténám. Cítím, jak ve mě její dotek opět vzbuzuje touhu. Snažím se jí probudit polibkem ale její dýchání mi prozrazuje, že už vzhůru je. Udělala to naschvál! Obočí mi vylétne až k vlasům.

,,Tedy vy mě nepřestanete překvapovat slečno Everdeenová" Vydechnu užasle a jedním rychlým pohybem ji dostávám pod sebe. Překvapeně zavýskne ale usmívá se. Dlouho jsem ji neviděl takhle uvolněnou. Jako by... jako by zapomněla co je dnes za den. Zřejmě jí došlo, na co myslím.

Jen nesouhlasně zavrtí hlavou. ,,Teď na to nemysli" Řekne a přitáhne si mne k dlouhému polibku.

,,Chci tam být jen s tebou" Přeruším ticho a pohlédnu jí do očí. ,,Dobře" Přitaká a choulí se mi v náručí.

,,Jak dlouho ještě můžeme být v posteli, než přijde Effie aspol?" Ptá se Katniss a zřejmě doufá, že odpovím : Napořád. Já si jí ale jen přitáhnu blíž a pokrčím rameny. ,,Je 8. Do arény jsme minule šli ve 3. Nevím jak to bude letos ale myslím, že nám alespoň do 11 čas dají." Řeknu povzbudivě a políbím jí do vlasů navlhlých spánkem. ,,To je dobře. Chci každou minutu strávit s tebou!" Odpoví vážně. Ani jeden nemusí říkat že to mohou být minuty poslední.

Už nechci mluvit. Nechci věštit co bude za pár hodin. Ani jestli ještě budeme naživu. Cítím potřebu jí potěšit. Chci vymazat z těch očí veškerou starost.

Tisknu svá ústa na její a pomalu jí přejíždím přes ňadra. Vydechne a stiskne moje tričko. Chci víc. Vyhledám v jejích očích svolení. Tvář jí zaleje ruměnec ale přikývne.

Prolíbávám si cestu přes její krk až k cestičce mezi prsy. Chvilku zde setrvám. Má zrychlený dech. Dovolím si rychlý pohled na její tvář. Pevně stisknutá víčka. Pokračuji tedy přes bříško až k dokonalým bokům. Zaháknu prsty za lem kalhotek a jemně je stahuju. Zajíkne se ve mě dech a cítím jak tvrdnu. Je nádherná. Opatrně ji vezmu do úst. Syčivě se nadechne. Její prsty se mi zaryjí do vlasů ale nebolí to. Je to zvláštně příjemné. Pohybuji jazykem a rty v kruhu a slyším její mumlavé prosby. Chce mě... Chtěl jsem to dodělat pusou ale nemůžu popřít, že problém v mých kalhotách začíná být neúnosný.

Sundá mi spodní prádlo a lapená chtíčem mě k sobě přitiskne.

Je tak.... Krásná, vlhká, úzká.

Všechno ve mě křičí ať nepřestávám ale musím. Aspoň nachvilku nebo to dopadne jako včera. Pokladám si čelo na její rameno a zrychleně oddechuju. Tázavě se na mě podívá.

,,N..nechci se tak rychle udělat" Šeptnu zničeně a ona se jen pousměje a políbí. Pevně mě v sobě stiskne a já musím pokračovat.

Naše těla jsou jako jedno. Cítím, že se blíží k vrcholu a instinktivně přidávám.

,,Ano!!" Vykřikne a zhroutí se mi v náručí. Následují jí ve vteřině. Pukám v extázi a jediné co cítím je její horké nitro, které pulzuje odeznívajícím orgasmem. Líbám jí na čelo a přitahuji si její vláčné tělo do náruče.

nasledující hodiny se mi slévají. Povídali jsme si. Líbali se. čerpali oporu a tiskli se k sobě jako by na tom záležel náš život. A možná záležel. Protože bez lásky můžete žít jen napůl. A to není život. Je kruté, že Katniss mohla s pocitem zamilovanosti žít tak krátce ale moje sobecké já, které nebralo v potaz absurdnost milování v předvečer jisté smrti, se radovalo. Konečně mi tu lásku opětuje. Řekla to. Jistě. Včera. Ty slova mě vrhla přes okraj a já padal do náruče slasti. Zachvěju se, když si na ten okamžik vzpomenu. Jsem si jistý, že až budu v aréně umírat, budu rád, že jsem žil. Krátce ale s láskou.

Z dalších úvah mě vytrhává klepání na dveře. Povzdechnu si. Tolik se mi nechce jí pouštět. Ani na tu chvíli než se sejdeme v aréně, protože... kdoví, jestli se uvidíme po masakru u Rohu hojnosti....

Katniss zřejmě myslí na to samé, protože mě silně objímá a já cítím, že se mi do očí derou slzy.

,,Zachvilku se uvidíme" Líbám ji na spánek a pouštím její ruku.

Že možná na druhé břehu říkat nemusím.

====================================================================================Ahoj :)

Tady je další kapitolka :) snad se bude líbit. Je asi trochu víc jen o myšlenkových pochodech ale myslím, že před takovými jatky ani moc slova nemají význam. Příště kapitolka z pohledu Katniss těšte se :)

BTW musela jsem sem kapitolu dát znovu protože se mi nějak špatně načetla a nebyla tam jedna část. nechápu :D

Zatím Merlin s vámi :)