One last night

Jak?

Katniss POV

Ležím v naší cele a z rány na čele mi vytéká krev.

Bylo mi jasné, že mě nenechají jen tak, ale že mě bude mučit ... TO... zavřu oči, když si všímám, že se blíží.

Cítím prudkou bolest v břiše.

Kopla mě. Aha. Uvědomí si můj zpomalený mozek a já proti své vůli zasténám.

,,Ale copak?" Zeptá se naoko starostlivě mým hlasem. ,,Něco tě bolí?" Pohladí mě po slepených vlasech a zakloní hlavu.

,,Ne. Šeptám tiše a ona mě pouští. Tvrdě dopadám na kamennou podlahu a cítím v puse kovovou pachuť krve.

Slyším její kroky. Usazuje se naproti mně a prostě jen kouká.

To je snad horší, než všechna ta fyzická bolest. Jen tam tak tiše vyčkává a já vidím její ďábelský úsměv.

Vím, že začne. Vždycky to tak je.

Dřív jsem si snažila zacpávat uši ale poté, co mi spálila ruce kyselinou, se neodvažuju ani se pohnout. Tisknu k sobě víčka a snažím se na nic nemyslet. Její jedovatá slova mnou ale stejně proplouvají, jako nůž.

,,Co myslíš, že bude první věc, kterou Peeta udělá, až mě uvidí?" Zeptá se a její hlas se mění. Už nemluví jako já. Zní to spíše jako rozvrzaná lavička a velice starý medvěd.

Zachvěju se. Ví že to nesnáším. Vyžívá se v tom. Jak můžou něco takového naprogramovat? Pomyslím si a ztrácím nit jejího vyprávění.

,,...ano." pokračuje bez povšimnutí. ,,Myslím, že první společná noc bude velice zajímavá." Říká si jako by pro sebe ale já moc dobře vím, že celé tohle představení patří jen mě.

,,Moc se těším, až mě bude líbat. Úplně všude víš?" Šeptá. ,,Poskytnu mu rozkoš a budu sladká jako med. Myslím, že si ani nevšimne, až se začnu měnit a bude mě na slovo poslouchat." Zasměje se a já se stulím do klubíčka.

,,A pak... pak všechny zabije a já mu povím jak se věci mají. A možná... když nezešílí ihned. Mu pak ukážeme tvoje zohavené tělo." Dokončí svůj proslov a mě steče slza.

,,On to pozná!!!" Vykřiknu a vymrštím se z posledních sil na nohy. ,,Nikdy by neuvěřil monstru, jako seš ty!!!! " vlepím ji facku. Spíš jí jen lehce pošimrám na tváři, protože nemám sílu ale stačí to.

V očích se jí hrozivě blýskne. Změní barvu na sytě rudou a vztyčí se nade mě.

Její tělo se mění a já si kryju hlavu a zavírám oči. Vím, co přede mnou stojí.

Nestvůra. Jinak to říct nejde.

Hadí hlava s dvěma špičatými zuby a silné medvědí tlapy s ostrými drápy.

Cítím, jak se mi její zuby zakusují do ramene. Vykřiknu bolestí a svalím se na zem.

Vím, že tyhle stvoření žijí v kapitolských stokách a hlídají její prostory, aby se nikdo do hlavního města nedostal podzemím. Haymitch mi to jednou říkal ale příliš jsem tomu nevěnovala pozornost. Možná jsem měla. Pomyslím si a snažím se utéct.

Patetické. Dojde mi a choulím se na zem.

Rozhodně jsem nevěděla, že je vědci dokážou přetvořit na lidské tělo. Je to jako nikdy nekončící noční můra.

Připravuji se k dalšímu útoku, když se otvírají dveře.

Rychle se mění zpátky ve mně a rovná si záhyby uniformy.