One last night

I should know your name

Katniss POV

Čas se mi slévá... uběhly minuty nebo celé roky? 

Lhostejné. 

Je den či noc? 

Nevím. 

Už dlouho jsem neotevřela oči. Proč taky? Všechno okolo je bílé a kroky mužů v maskách poznám i poslepu. 

Hlasivky mám už natolik poničené křikem, že ze mě vycházejí jen sípavá sténání. 

Slyším lehké ale rázné kroky. Jistě Klavius. 

Mělce dýchám. Bolest už skoro nevnímám. 

Nořím se do svého vlastního světa, ve kterém mě objímá Peeta, Prim mi zaplétá cop a Hurikán přináší opečenou veverku. 

Koutky se mi zvednout do úsměvu. 

,,Ona se usmívá!"  Slyším zastřeně mužský hlas a najednou vyplavu ze snů do reality. 

,,Tak jí dej ještě trošku."  Nabádá ho jiný hlas. Hlubší. 

Brní mi tváře. 

Najednou vidím Peetu. 

Ale nějak jinak. Ostřeji. 

,,Peeto!" Zavolám na něj a on se otočí. 

,,Chyběla si mi."  Šeptne a já k němu jdu blíž. 

,,Tolik tě miluju."  Směju se mezi polibky a užívám si jeho blízkost. 

 Společně si leháme do měkké trávy. Po chvilce se odtáhnu. 

,,Co tu ale dělám? Myslela jsem..."

,,Ššš"  přeruší mě a pohladí  po rozpuštěných vlasech. 

Sklopím pohled a všimnu si bílých šatů, spadajících v záhybech až na zem. 

,, Nezdržíš se tu lásko."  Řekne Peeta a zahledí se mi do očí. 

,,Ale proč ne? Chci být s tebou."  Vzlyknu plačtivě a sevřu ho pevněji. 

,,Budeš. Zanedlouho budeme spolu ale teď musíš být silná." Vysvětlí tajemně a mé  srdce začne svírat podivný pocit. 

,,Jsem... jsem mrtvá?"  Zeptám se ale je to spíše konstatování. Tak nějak to tuším. 

,,Ne.... Ne..."  pousměje se. ,,Ale můžeš si vybrat. Je to jen na tobě."  Slyším jeho hlas všude. Ve vzduchu, prostupuje mnou, prohání se žilami a plní chlopně. 

Nadechnu se. Vzepřu na rukou. 

,,Bolí to."  Vzlyknu a sesunu se zpátky do jeho náručí. 

,,,Já vím, ale ty to zvládneš."  Naposledy mě stiskne a vstane. 

,,Jen musíš jít za mnou." 

Znovu se pokusím postavit. 

Je to snazší. 

Nejdřív dlaně. Zabořím je do suché hlíny a zatlačím. 

Pak kolena. Zhoupnu se na nich. 

Zvednu hlavu a naberu do plic čerstvý vzduch. 

Chodidla se otírají o jemnou trávu a já hledím zpříma. 

Udělám jeden krok. 

Dobré. 

Další. 

Bude to dobré. 

Jdu dál. Ve stínu Peetovy postavy pokračuji v cestě.