Pospíchala jsem na hodinu peče o kouzelné tvory, protože sem se letos rozhodla zopakovat většinu předmětu i ty dosti nudné abych byla zavalená písemkami a úkoly. Potřebovala jsem něco u čeho nebudu přemýšlet nad svými problémy a škola byla ta nejlepší možnost.
Asi to nebude jako minule roky kdy jsme si spolu s Dracem zalezli potají do nejzašitější uličky v knihovně. Píchlo mě u srdce když jsem si vzpomněla na polibky u kradnuté v knihovně.
Vždycky se prostě historie opakovat nemůže.
000,,Tak co ještě chceš." Vyprskla jsem a posadila se do zelené sedačky v komnatě nejvyšší potřeby. Zelená sedačka byla přímo na to a bych se mu poblila do klína. Né že bych neměla zelenou rada,měla sem. Jenže Draco Malfoy to s ní už zatraceně přeháněl. Jako by se mi snažil říct že je to jeho území, a já že to je všechno půjde jen po jeho pravidlech.
Pchee jo i slušná Grangerová může mít sprosté myšlenky.
,,Nic jsem ti neudělal Rose tak nechápu proč mě už od začátku školy ignoruješ a vyhýbáš se mi." Měl pravdu. Vyhýbala a ignorovala ho. Ale proč ? To se ještě tak dementně ptá ?
,,Jestli chceš hrát na to že nevíš cos udělal tak fajn ale já jdu spát." Chci se zvednout z křesla ale jeho slova mě zastaví v pohybu. ,,Pro Merlina to tu jde vážně jen o Pottera?" Křivě se po usměje. Jasně že šlo o Harryho napadl ho! Moje ho nejlepšího přítele. A ještě ze mě děla histerku. Podvědomě sem myslela že jde pravě o to ale až po chvíli jsem si uvědomila o co tady ve skutečnosti jde. ,,Napadl si moje nejlepšího přítele Draco! A pak ses tomu se svými kumpany smál !-" nenechá mě ani domluvit. ,,Nikdy jsem neřekl ani ti neslíbil že budu milí k Potterovy nebo Weaslymu. Tak nechápu co te žere."
,,Primcip! Primcip me žere Draco! Taky nechodím po hradu a nehážu po Pansy kletby! A taky sem nic neslíbila !" Zakřičím a stoupnu si do obranného postoje. Napodobí mě. ,,Tak ted tu jde zase o Pansy? Co o de mě jako čekáš ?! Že začnu uctívat toho kluka co přežil a hrát si na milovníka Nebelviru? Pak budeš ještě snad chtít abych byl kamarád s Longbottonem ne? A na konec ještě zachránce skřítku!" Křičí na štvaně ale cítím i zoufalství v jeho hlase. ,,Pro Merlina to po tobě sakra nikdo nechce! Jen by si sakra nemusel byt tak zlí Draco! Chováš se jak stará zahořklá mudlovká babička!" Vyhodím ruce do vzduchu. Proč se musí tak chovat sakra! Už sem dávno přestala bránit ho a ospravedlňovat před přáteli. ,,Mudlovská babička ?" Z opakuje. Hněv v jeho hlase mezí. ,,No však víš když jí děti běhají po trávníku nebo jí pes počůrá záhon." Řeknu posměšně když si vzpomenu na naši sousedku kterou ze srdce nenávidím. Začne se smát. On se začal smát! Nejdřív sem se mračila ale postupem času kdy jeho smích dostával na intenzitě jsem se začala smát taky a vlastně ani nevím proč?! Pak se díváme na sebe když smích utichne.
,,Pojď sem." Řekne tím nejmilovanějším hlasem co dokáže a natáhne ke mě ruku a tím mi dává signál abych mu skočila do náručí. Na nic nečeká a přitáhne si mě k sobě. Obejmu ho jako by to mělo byt na posedy v životě. Cítím jeho vůni a opět si přijdu v bezpečí. Miluju ho.
,,Chyběla si mi." Řekne snad po prvé za cele roky. ,,I ty mě špitnu abych nenarušila tak krásnou chvíli. ,,Zůstáváš ?" Prolomí ticho. ,,Pod podmínkou že už nikdy Harrymu nezlomíš nos a nenecháš si výskat vlasy od pitbula Parkinsnové." Usměju se stála přilepená na jeho hrudi. Cítím i jeho úsměv ,,Tak proto si byla tak naštvaná Rose Pansy je jen-" snaží se znít hravě ale ja ho Nenechám domluvit a přilepím se mu na rty. To poslední co dnes potřebuji je mluvit o Parkinsnové. Bez protestů mi sladké polibky oplací. Jeho ruce putují k odepínání habitu který mám ještě na sobě ,ale jedním trhnutím letí k zemi. Poté mě dotáhne do postele. Opět sem přišla opříležitost aby byl milejší k mým přátelům. Ale ven to čert!000
,,Grangerová Počkej!" O točím se zpět ke hradu kde na mě volá nějaký Slizoličan. (Slizoličani-Zmijozel napsal jsme to takhle protože mi to zní lip než Zmijozelák nebo tak :D ps slovensky preklad takže jsem si to tak úplně nevymyslela:D)
Když přijde blíž zjistím že je to Blease Zabini.
ČTEŠ
Hate or Love?
FanfictionMezi nenávistí a láskou je velmi tenká hranice. Co když se za nenávistí skrývá láska ? Hermiona se na vlastní kůži přesvědčila jak ta pomyslná hranice dokáže být tenká. Zamilovala se,zamilovala se do kluka které ho tak moc nenáviděla. Myslela že...