Lara Crowtová [Harry Potter] [POZASTAVENO]

70 bodů pro Nebelvír

Pomalu jsem klesala po schodech až ke sklepení k učebně lektvarů. Čekalo tam už pár lidí z Nebelvíru a Zmijozelu. Mezi Nebelvírskými jsem našla Hermionu a šla za ní. Opřela jsem se vedle ní o zeď a obě se na sebe usmáli.

,, Jak bylo na hodině?"

,, Celkem nuda, jako jediná jsem tam dávala pozor. Naštěstí nemusím dělat úkol, protože ho už mám. A jak u tebe?"

,, Jo, ušlo to."
Hermiona nemá moc v lásce věštění, tak nechci moc rozebírat, že jsem viděla budoucnost.

,, To zase bude, dvě hodiny se Zmijozelem."

,, Mi to připomínej, sednem si spolu?"

,, No víš, já už.."

,, Slíbila Ronovi a Potterovi, chápu."

,, Ale příště si klidně spolu sednem."

,, Díky, Hermiono, ale nemusíš furt sedět s Potterem a Ronem."

,, Tak jí nech, přímo tam zapadá. Krvezrádce a Potter, chybí jen mudlovská šmejdka a tu zastupuje Grangerová."
Naproti nám se též opíral o zeď Malfoy a koukal na nás.

,, Sklapni, Malfoy! Takže příště si sednem spolu, jo?"

,, Jo, ale.."

,, Co, ale?"

,, Jestli by kluci mohli být blízko k nám, abych jim mohla.."

,, Aha, tak to promiň, Hermiono, budu sedět vzadu."
Všichni už stáli před učebnou a čekalo se jen na Snapea.
Otevřely se dveře a všichni hned vlezli dovnitř. Já vešla jako poslední a zavřela.
Sedla jsem si do zadní volné lavice a čekala, co profesor řekne.

,, Hned na začátek si zopakujem růstoucí lektvar." (po něm vyrostete, podle toho kolik se dáte drceného rohu jednorožce)

Všichni jen něco zamumlali a začali si všichni chodit pro pomůcky, i když nikdo nevěděl jaké, kromě mě. Vzala jsem prášek z rohu jednorožce a krev z obra. Je to primitivní.

Položila jsem si věci na stůl a začala je postupně přidávat do kotlíku. Po pár minutách mi to z duhové barvy změnilo na modrou a já se přihlásila.
Snape ke mně došel a podíval se do kotlíku. Usmál se na mě (jsem jeho jediný miláček z Nebelvíru a taky mi dává někdy lektvar na uklidnění).

,, Správně, slečno Crowtová, nerad to dělám, ale deset bodů pro Nebelvír, jelikož si nikdo z vašich spolužáků nic nepamatuje."
Jen jsem kývla a měla jsem počkat do skončení první hodiny. Všichni kolem se snažili ten lektvar smíchat, ale nikomu to nešlo.
Z tašky jsem vytáhla blok a nalistovala si volnou stránku.
Kreslila jsem si a vyšlo z toho Prasinky pod sněhem. Miluju Vánoce v Bradavicích, protože je tu většinou trávím, ale kvůli Fénixově řádu jezdím k Siriusovi. On je pro mě rodina, kterou jsem ztratila a Weasleyovi taky.
Otočila jsem další stránku a nechala svojí ruku a fantazii, ať něco vytvoří.
Nakreslila jsem velký měsíc a pod ním jezero. Ze všeho nejvíc mě zaujal odraz v tom jezeře.

,, To se povedlo, Crowtová."
Řekl to jen mě, aby to nikdo neslyšel, chodí totiž mezi lavicemi a díval se mi přes rameno.

,, Děkuju, pane profesore."
Jen se usmál a odešel kritizovat Pottera, ano, to spolu máme společné, nenávist k Potterovi, ale vždy na hřišti tam mi to je jedno, vnímám ho jako hráče v týmu, teda DŮLEŽITÉHO hráče v týmu.