Lara Crowtová [Harry Potter] [POZASTAVENO]

Vždycky budu ta co všem kryje záda

,, Chyť se."

Postoupila jsem blíž k Brumbálovi a chytla se jeho nabízené paže.
Přemístili jsme se kousek od nějakého skoro zarostlého domu a Brumbál k němu vykročil. Držela jsem se těsně vedle něj a zkoumala očima každý kousek toho domu.
Stáli jsme před dveřmi a projistotu si vytáhli hůlky.
Brumbál začal něco potichu šeptat a mával hůlkou před dveřma.

,, Překvapivě, Tom nedal žádné ochranné kouzlo."

,, To ještě ale nevíme, co nás čeká vevnitř."

,, Máš pravdu, Laro."

Brumbál pomalu otevřel a vlezl dovnitř semnou za zády.
Vevnitř to bylo v celku taky zarostlé a najvíc jsem cítila magii a smrt. Vím, že Voldemort zabil svého otce kvůli tomu, že byl mudla a taky že se kvůli němu jeho matka zabila. Ale nevěděla jsem, kde ho zabil a podle tohohle, co cítím, ho odtáhl sem a tady ho zabil.
Brumbál rozhodl, že se radši rozdělovat nebudeme a proto jsme procházeli celý dům společně.

,, Cítíš něco?"

,, Myslím, že jsme dost blízko."

Brumbál otevřel dveře od další místnosti. Hned, jak jsem za ním vlezla dovnitř, začla mě strašně bolet jizva.

,, Laro, co se děje?"

Ohrnula jsem si vrsty a jizva trochu svítila na druhé straně srdce s hadem. Brumbál se na ní podíval a pak začal rychle něco hledat.
Po chvíli, co jsem si zvykla na bolest, jsem začala hledat taky.
Cítila jsem dost a to dost magie a to znamená, že ten viteál bude někde tady.
Ta místnost, ve které jsme byli, byla něco jako pracovna.
Prohledali jsme jí snad skoro celou a nic nenašli.
Blížila jsem se k nějakému přikrytému křeslu. Sáhla jsem na prostěradlo a odhrnula ho.
Na křesle byla kostra a hned mi došlo koho.

,, Profesore. Myslím, že to co hledáme, bude někde ukryté. A ukryté myslím skryté."

Jen kývnul a došel ke mně a kostře.
Přešla jsem ke stolku a vzala knížku, která na něm ležela.
Knížkou jsem raději nelistovala, ale napadla mě jedna věc.
Hledala jsem místo pro tu knížku a taky po nějaké době jí opravdu našla.
Strčila jsem jí do mezery a najednou se ozvalo něco na způsob otevření. Brumbál to něco otevíral a podívali jsme se dovnitř.

Prsten?

,, Prsten?"

,, Ano. Tohle je ten viteál, Laro. Dám ho zatím do krabičky a pak se na něj podívám v Bradavicích. Teď už bychom mohli jít. Mám z toho všeho nehezké vzpomínky."

Jen jsem kývla hlavou a společně jsme odešli pryč z toho domu.
Přemístili jsme se zpátky do Bradavic do Brumbálovi pracovny.

Chvíli jsme si tam ještě popovídali a pili čaj. Když jsem ho dopila, rozloučila jsem se a odešla.

Unavením jsem padla do postele a ignorovala velký hluk ze společenky. Usnula jsem během chvilky a spala bezesným spánkem.

Pohled Harryho Pottera:

,, My ti to heslo nemůžem říct, Harry."

,, Vždyť ti už asi po několikáté říkáme, že nám ho ani neřekla."

Dohaduju se ve společence s dvojčaty.
Celý den jsem Laru neviděl a tak se chci dostat do jejího pokoje.
Bojím se, že jí něco je.