Lara Crowtová [Harry Potter] [POZASTAVENO]

Vzpomínky

Probudili mě ranní paprsky slunce a já věděla, že je na čase vstávat. Ale vůbec se mi nechce.
Povaluju se tak v posteli a slyším, že už je dost lidí vzhůru. Najednou se otevře obraz a dovnitř vpadnou dvojčata.

,, A teď jí probudit!" Plánoval nahlas Fred.

,, Ehm, ehm!"
Oba se na mě podívali a koukali, jak na přízrak. Vlasy mi zrůžověli od pobavení a já pomyslela na oblečení a učesané vlasy.

,, Sluší ti to." Snažil se o lichotku George.

,, To mě nedonutí zapomenout, co jsem viděla. Tak jdeme."
Objala jsem je kolem ramen, ale musela jsem na špičky, jsem od nich menší. Zavřel se za námi otvor a my vyrazili do Velké síně na snídani. Je tu už poměrně dost lidí, asi se všichni těší domů. Ale já ne, v Londýně není můj domov, ale spíš úkryt Fénixova řádu a taky MĚ.
Rychle jsme se najedli a vrátili se pro věci. Kočáry nás odvezli zas do Prasinek a my došli zbytek na nádraží, kde už na nás čekal vlak. Dali jsme kufry do nákladového vagónu a společně si našli volné kupé.

Jedem a za okny se mísí zasněžená krajina. Sama furt nevím, jestli mám být šťastná, nebo smutná, že jedu do Londýna. Měla bych být v sirotčinci nebýt řádu, který si mne "adoptoval", kvůli nějaké blbé věštbě.

Vlak prudce zastavil a my počkali až ostatní vystoupí.
Našli jsme si kufry a dvojčata hledají rodiče. Uslyšeli jsme volání a kluci se za ním rozeběhli. Já ale šla pomalu, když jsem byla blíž, tak jsem viděla, jak je jejich mamka obímá a s Remusem si potřásli rukou. Jejich táta tady vlastně ani být nemůže.

,, Jé, ahoj, Laro, tady seš. Dlouho jsme se neviděli, jak se máš?"

,, Ujde to, Molly, ale mohlo by být líp."

,, Pak mi to řekneš, jo? Už jsme všichni, Remusi?"

,, Ano jsme, ahoj, Laro."

,, Ahoj, Remusi."
Objali jsme se a všichni poté prošli zdí.
Šli jsme pár uličkami až se dostali do nějaké opuštěné postranní uličky. Remus z kapsy vytáhnul přenášedlo a všichni na něj položili ruku. Přeneslo nás před dveře domu a všichni vlezli dovnitř. Já vešla jako poslední a zavřela. Najednou se předemně přemístil Fred a vzal mi kufr a zas se přemístil. Zasmála jsem se a přemístila se k nim do pokoje.

,, To není hezké, když někomu bereš kufr, Frederiku!"

,, Já se jen zachoval jako gentleman a odnesl ti ho k nám."

,, Jasně."

,, Pojďte dolů, se, děti, pozdravit."
Fred a George mě vzali za ruce a přemístili nás ke dveřím, u kterých stála Molly.

,, Už jsem vám řekla, že se nemusíte přemisťovat kvůli každé prkotině! Moc se ti omlouvám, Laro."

,, V pořádku, Molly, zvykla jsem si."
Obě jsme vešli do jídelny, kde už byli všichni kromě Artura, ten se vrátí až zítra v den Vánoc. Potter se obímal se Siriusem a všichni se zdravili. Kromě mě, ani jsem nechtěla, aby o mě věděli, ale jako první ke mně přišel Remus.

,, Jsi v pořádku?"

,, Neměla bych tu být, nechci kazit Vánoce. Všichni tady jsou jako rodina, ale já tu nikoho nemám, teda kromě Freda a George."

,, To není pravda, všichni tě máme rádi."

,, Ale každý má důvod proč a vždy je to ten samej. Omluvte mě."
Odešla jsem a šla nahoru po schodech. Přemisťovat jsem se nemohla kvůli Potterovi. Vlezla jsem do pokoje Freda a George a sedla si k oknu. Koukala jsem na děti, jak si venku hrají s rodiči a smějí se a obímají. Po tvářích mi teklo pár neposlušných slz.