Lara Crowtová [Harry Potter] [POZASTAVENO]

Cedric

Nevím, jak dlouho jsme tam spolu byli, ale bylo to docela fajn, což je divné když tu byl v mé přítomnosti Malfoy. Doprovodil mě až ke koleji a pak odešel.
Vešla jsem dovnitř a to co jsem viděla mě překvapilo.

,, Ahoj Laro."

Nikdo na koleji nebyl.

,, Asi mám halucinace."
Právě jsem viděla před sebou člověka, kterého před rokem zabil Voldemort.

,, Nemáš. Ano, jsem mrtvý, ale musím tě varovat. Malfoy si tě snaží získat, protože má na tebe podezdření, že to jseš ty."

,, Jak to víš?"

,, Voldemort ho pověřil úkolem, aby všechny, co mu přijdou silný, prověřil."

,, Já to tušila. Cedriku?"

,, Ano?"

,, Bolí to? Umírání?"

,, Je to jako, když usínáš, ale rychlejší."

,, Prosím neodcházej! Moc mi chybíš!"

,, Nikdy jsem neodešel. Jsem pořád tady." Ukázal mi na stranu, kde mám srdce.

,, Nikdy jsem tě neopustil a všude budu s tebou. Laro."

,, Ano?"

,, Mám tě rád a prosím nikdy se k němu nepřidávej."

,, Já tebe mám taky ráda a neboj, až ho uvidím zabiju ho. Pomstím se za smrt svých rodičů a tebe."

,, Hlavně musíš dávat pozor na svoje schopnosti. Musíš se ovládat a vím, kdo by ti pomohl."

,, Kdo?"

,, Harry."

,, Potter?"

,, Věř mi, ale líp ti pomůže Brumbál. Laro."

,, Ano?"

,, Buď silná. A nevzdávej se. My všichni jsme s tebou. Nikdy to nevzdávej. Slíbíš mi to?"

,, Pro tebe udělám vše, Cedriku.
Zadíval se za mě a naposledy se na mě usmál a rozplynul se. Najednou mě někdo zezadu popadnul za ramena a otočil.

,, To byl Cedric?"
Cítila jsem, jak mi jedna slza tekla po tváři. Utřela jsem jí a strčila jsem do Pottera tak, aby mi dal ruce z ramen.

,, Příště když tak řekni, hej nebo něco!"

,, Odpověz!"

,, Ano byl, no a co?!"
Udělal krok dál ode mě. Už si vzpomněl na autoritu. Protože jsem měla bílé vlasy.

,, A co tu vůbec děláte?!"

,, Mamka nám dovolila, že můžem taky jet, ale Fred s Georgem ještě doma zůstali."
Jen jsem kývla hlavou a trochu jsem se uklidnila.
Všimla jsem si, jak se Hermiona opírala o křeslo. Došla jsem k ní a položila jí ruku na rameno.

,, Jsi v pořádku?"

,, T-To b-byl o-opravdu C-Cedric?"

,, Ano byl."

,, Jak?"

,, Potřeboval mi něco říct."

,, To určitě."
Otočila jsem se a jako by mnou projelo pokušení. Aniž bych o tom věděla, tak jsem sáhla po hůlce a namířila jí na Pottera. Cítila jsem, jako by se ve mě prali pocity a pokušení. Hermiona s Ronem se na nás jen dívali a Potter na mě zaraženě koukal. Nic jsem neslyšela.
Ale najednou jsem pocítila místo zimy příjemné teplo. Tělo se mi začalo uvolňovat a já upustila hůlku. Zhluboka jsem dýchala a Potter tu hůlku zvedl. Došla ke mně pomalu Hermiona a posadila mě do křesla.