Lara Crowtová [Harry Potter] [POZASTAVENO]

Deník

Bože!

Probudila jsem se a bylo docela brzo ráno, ale vím, že když se neprobudím, tak bych zas měla problém. A já nejsem problémová žačka. To jsou spíše Fred a George, ale mě učení dost zajímá, ale všechno umím, takže se nemusím učit.
Vylezla jsem z postele a převlíkla se do oblečení. Postavila se jako vždy před zrcadlo a chvíli se pozorovala. Přiblížila jsem se k němu blíž a ohrnula si límec u košile, tak aby mi byla vidět klíční kost.

Proč?

Řekněme tomu. Potter má jizvu ve tvaru blesku a já mám taky jizvu ve tvaru srdce a z jedné její vnitřní strany je lev a z druhé had. Jako dobro a zlo.

Nikdo o tom neví. Opravdu nikdo.
Aspoň jedno tajemství, nebo spíše víc. Někdy dokážu být tajnůstkářka.

Zpátky k té "jizvě". Sama nevím, jak se mi objevila, ale mám jí skoro od malička. Skoro furt nechápu, co to znamená, ale vím jedno.
Jeden člověk o ní ví a to je Voldemort! A to mi plete hlavu ještě víc.
Vzala jsem si hůlku a zamířila dolů do společenky. Na gauči seděli dvě zrzavé hlavy. Přešla jsem přes celou místnost až k nim a přeměnila se na netopýra. Vylítla jsem do vzduchu a vlítla jim do vlasů.

,, Co to je?" Divil se Fred.

Vylítla jsem a sedla si na Georgův klín a přeměnila se zpět. A když se to tak stalo mě začali lechtat.

,, Už dost! J-Jsem p-ponaučená."

,, Asi už má dost, Frede."

,, Myslíš, Georgi?"
Hodila jsem po nich vraždiví pohled a najednou začal George trochu rudnout. Můj pohled jsem rychle změnila a najednou už měl svoji barvu. Chytl si krk a koukal na mě překvapeně.

,, Jsi v pořádku?"
Chvíli na mě koukal a pak zatřepal hlavou, kouknul na Freda a pak na mě.

,, Jo. Jo. Jsem. Jen. Jen. Mě asi bolí v krku. Asi. Asi půjdu na ošetřovnu."

,, Nechceš doprovodit?"

,, Ne, v pohodě. Frede, půjdeš semnou?"

,, Dobře. Tak zatím, Laro."
Slezla jsem z George a oba odešli. Nekladu mu za vinu, že s ním jde Fred. Je to jeho dvojče, takže to chápu.
Po chvíli co odešli, přišlo do společenky trio.

,, Ahoj, Laro."

,, A-Ahoj, Hermi."

,, Nepůjdeš s námi na snídani?"
Všimla jsem si, jak do ní Potter strčil, ale ona ho ignorovala.

,, Tak proč ne. Dvojčata stejnak šli na ošetřovnu."
Všichni na mě vyvalili oči, ale já to ignorovala a mířila si to ven ze společenky.

Stejnak se mi na tom něco nezdá. George by nikdy kvůli bolesti v krku nešel na ošetřovnu.

To je jedno.
Došli jsme do síně a sedli si k našemu stolu. Nabrala jsem si jídlo a pomalu jedla.

,, Brumbál není u stolu. Kde zas je?"
Podívala jsem se na učitelský stůl a opravdu tam neseděl.

Tak to už je divné. Vždy je tu po celou snídani.

Tak jdeme na to.

Myslela jsem na Brumbála a soustředila se.

,, Pane Weasley, oba jsem vás informoval o slečně Laře. A tohle je přesně ono."