Střípky [TMR FF] ✔️

Víš, jaké to je?

S úsměvem na tváři pozorovala Cindy několik chlapců hrajících na primitivní bubny a úlevně se svalila na zem k Newtovi a Benovi opírajících se o padlý kmen. Její svaly po úporném běhu Labyrintem skoro neprotestovaly. Skoro. Po každodenním běhání Labyrintem už po dobu skoro tří měsíců si už její svaly trochu zvykly.
„Copak, unavená?" rýpnul si s úsměvem Newt a podal jí Gallyho driák. Cindy ho vděčně přebrala a úctyhodným doušek polovinu sklenice vypila. Otřela si ústa do rukávu a Newtovi nápoj vrátila.
„Trochu. To ty neznáš, viď. Jen si sedíš na to svým frasným zadku a pozoruješ ostatní, jak makaj," vyplázla na něj Cindy jazyk a šťouchla ho ramenem. V očích oběma dvou svítily jiskřičky smíchu. Už od jejího příjezdu na Plac před půl rokem si s Newtem byli velmi blízcí. Někdo je dokonce tipoval na sourozence - oba světlovlasí a tmavoocí, jen Cindy dosahovala Newtovi ani ne po ramena.
„Cindy," zahlaholil náhle Winston a rozešel se směrem k ní. Lehké zavrávorání prozrazovalo, že trochu toho Gallyho tajemného nápoje už vypil. Cindy si postupem času na jeho opilecké nadbíhání zvykla.
„Pojď si zatančit!" napřahoval k ní Winston ruku a ona se jen zasmála. Po pár vteřinách i tak jeho ruku a zvedla se na nohy. Odešli kamsi do středu parketu. Popadla i jeho druhou dlaň a začali společně tančit do rytmu hudby.
Fakt, že oba dva si navzájem šlapali na palce a otravovaly všechny osamělé tanečníky, i Smáli se, vráželi do sebe a snažily se o to, aby mohli další den jejich nohy ještě fungovat.

„Winstone, už to stačilo," bránila se rozesmátá Cindy pokusu o to udržet ji na provizorním parketu. Poděkovala mu za tanec a došla zpátky k rozesmátému Newtovi. Očividně jí chtěl něco říct, ale když se nadechoval, místo toho se opět začal smát.
„Ještě, že už jste skončili. Myslím, že by víc už nevydržel. Už takhle tady praská smíchy." Cindy obrátila pohled k pobavenému Benovi a opět se podívala k sípajícímu Newtovi, který konečně zvládl popadnout dech.
„Musím říct M-Minhovi, že už není nejhorší tanečník," promluvil rádoby seriózním tónem Newt. Je třeba podotknout, že mu to moc dlouho nevydrželo - nejspíš pod vlivem toho, že si onen taneční výjev představil znovu, tak opět pokračoval ve svém náporu smíchu.
„Hahaha, moc vtipné. Když už jsme u Minha, kde vlastně je? Myslela jsem, že k nám přijde z Mapového bunkru," podotkla Cindy a rozhlédla se kolem sebe, jako by Minho měl odněkud vyskočit.
Ben ukázal palcem za sebe, než jí odpověděl.
„Pár minut po začátku vašeho vystoupení pospíchal do Krchálku. Nejspíš to zas přehnal," za své řeči pozvedl tajný drink.
Cindy si jenom povzdechla: „Jdu za ním. Ještě, aby tam usnul..." nedopověděla a vydala se směrem, který Ben ukazoval. Cestou nezapomněla Newta praštit mezi lopatky, díky čemuž se jeho záchvat smíchu změnil na záchvat kašle a popadání dechu.

Cindy mezitím za zvuku Newtových výhružek dospěla až ke Krchálku a ponořila se se světlem ohně za zády do jeho temného stínu.
Obratně se proplétala roštím pokrývající zem a ohmatávala cestu před sebou do té doby, dokud si její smaragdové oči nezvykly na okolní přítmí. Z dálky slyšela pokřikující chlapce, jejichž halas postupně slábl s Cindyným postupem v lese. Jenže Minho stále nikde.
„Minho," zavolala potichu, skoro, jako kdyby nechtěla narušit přítmí lesa a jeho tichý šum. Hlas halekajících placerů pomalu mizel v dáli s tím, jak se nořila hlouběji a hlouběji do lesa.
„Minho!" trochu nazlobeně zvýšila hlas. Toužila se vrátit k Newtovi a ostatním, bavit se a pozorovat jejich nastávající kocovinu.
„To už jste skončili?" leknutím nadskočila a podívama se směrem, odkud Minhův hlas zaslechla. I kdyby věděla, že tam je, jistě by ho i tak přehlédla. Jeho vysoká postava se založenými pažemi na prsou se odlepila od kůry stromu a udělala několik kroků směrem k ní. Jeho tvář halil stín, ale jeho hlas mluvil za vše. Skoro jako by jí chlad a špatně skrývaná ublíženost vrazila facku.
„Jo. Už jsem dál nemohla," odpověděla mu Cindy zmateně.
„Aha."
Žádný sarkastický komentář?
Žádná chytrá poznámka?
„Co se děje, Minho?"
„Nic."
Cindy si posměšně odfrkla.
„Jasný. A já jsem citron, Ben je okurka a Newt brokolice. Mluvíš jak ženská v menopauze. Co se děje?"
Minho jen pokrčil rameny.
„Jak chceš. Já to z tebe páčit nebudu," pokrčila Cindy rameny a otočila se na patě. Nestihla udělat ani tři kroky směrem ke středu Krchálku, když k ní dolehl Minhův tichý hlas, skoro poražený:
„Stejně bys to nepochopila."