Střípky [TMR FF] ✔️

Proč si hraješ na hrdinu?!

Tato verze je podle filmu. Kdo ví, možná se někdy dočkáme něčeho z knižní verze. A proč? Protože je podle mě film lepší než kniha. Toť můj názor.
V médiích si pusťte do pozadí hudbu od 1:00:56.

„Kéž by tohle mohl vidět Alby," roztíná ticho Newt. Všichni se po něm otáčíme. Sedíme na malé vyvýšenině nad táborem Pravé Ruky - já, Newt, Thomas, Minho a Frypan. Lehce se o Minha opírám ramenem, ostatní hledí dolů do údolí.
„A Winston," přidává se Frypan.
„A Chuck," skoro Toma neslyším. Minho nic neříká. Cítím, jak si se mnou Minho proplétá prsty a vděčně mu jeho dlaň stisknu. Všichni ztratili svého kamaráda... tak proč zrovna mně zůstal člověk, který se v Labyrintu postupně stal mým nejbližším, nevím. Jen vím, že on je za to vděčný stejně, jako já. Pokladám mu hlavu na rameno a cítím jeho teplo.
Ostatní to už neřeší - to, co je mezi mnou a ním. Thomasovi jako prvnímu začalo docházet, že se mezi námi něco děje... a když to Minho trochu přehnal s Gallyho driákem a u vantry mě začal líbat, došlo to i ostatním.
Cítila jsem se špatně, že Newtovi a ostatním lžu, ale když jsem cítila Minhovy rty na těch mých, jeho prsty na mém těle a tvrdý kámen porostlý břečťanem zarývající se do mých zad, jakákoliv snaha o to, aby to vyšlo na světlo, byla zhacena a Minho to moc dobře věděl. Kdykoliv jsme se snažila tohle téma nadhodit... no, řekněme, že nejen uprostřed chodeb Labyrintu si na mě vyhradil čas. Snažili jsme se vídat co nejméně a dávat si běhy spolu, a když už to muselo být, vídali jsme se pouze za měsíčního svitu.

„Byl by na tebe pyšnej, Tommy," říká Newt a já se otáčím na Thomase. „Jo," přitakává, ale vidím, že ho Newtie neuchlácholil. Jak taky. Tohle jen tak nepřebolí, stejně jako jeho jen tak nepřebolí ztráta Albyho.
„Haló, Arisi!" Frypan očividně chce naladit veselejší notu, proto mává našemu novému, malému příteli. Ten se na planině baví se Sonyou a Harriet, jeho přítelkyněmi z Labyrintu. „Ahoj, kluci!" mává nám na pozdrav a mě se bezděčně povytahují koutky.
„Mám toho kluka rád," přiznává se Frypan. Ale to snad mi všichni. Všichni jsme si ho tak nějak oblíbili.
„E-jo. Ale pořád mu nevěřím," dobře, až na Minha. Nálada se uvolňuje, všichni se smějeme. Přejíždím mu palcem po ruce a on mi to oplácí vřelým stiskem. Newt si zahřívá ruce svým dechem.
Až moc velký pokoj. Až moc velký klid.
„A kde je Teresa?" ptá se znenadání Thomas. Newt trhá hlavou k nedaleké skále. „Šla tam nahoru." Všichni tam bezděčně obracími pohled a vidíme jen její tmavou siluetu. Jako z obrazu.
Thomas se zvedá, oprašuje si kalhoty a omluvně se na nás podívá. Newt na něj kývá s Thomas odchází.
„Musím si jít ještě promluvit s Jorgem. Frypane, pojď se mnou..." kývá na našeho kamaráda. Ten nechápavě svraští čelo a na nic se neptá. Zvedá se a jde s ním. Newt na mně mrká.
Díky, naznačuju Newtovi bezhlasně a on jen nepatrně přikyvuje. Slézají ze strmého svahu a já po dlouhé době zůstávám s Minhem o samotě.
Nemluvíme. Stisknu mu znovu dlaň. Z našich úst stoupají obláčky páry, vzduch se mísí. Zhluboka se nadechnu jeho vůně, té jediné, smyslné vůně, co mě dokázala rozdráždit.
Minho se ke mě otáčí a nadechuje se k tomu, aby něco řekl. Já mu ale pokládám prst na rty. „Pššt... nekaž to... určitě by se ti to povedlo."
V očích se mu blýskne ublíženost, tak se k němu nakláním a líbám ho na rty. Obejme mě v pase a přitáhne si mě k sobě blíž. Usměju se do polibku. Všechno je tak, jak má být. Jsme v bezpečí, u Pravé Ruky, nic nám nehrozí...

... tak proč slyším zvuk bergu?
Když mne chce Minho znovu políbit, odtrhávám se od něj.
„Co se děje?" ptá se zmateně, zatímco já se dívám k obzoru. Zvuk letícího bergu se přibližuje, na obzoru se objevují světla. Minho následuje můj pohled a mhouří oči.
„Do prdele," uniká mi zpod rtů, Minho se zvedá a vytahuje mne na nohy. Napůl prudce sbíháme a sjíždíme svah, kamínky se nám pod boty drolí. Na pevnou zem dobíháme v okamžiku, kdy berg vystřeluje první střelu.
Prudkost vzduchu nás vrhá dozadu, uši mi zaléhají pod obřím tlakem a neslyším nic jiného, než zvonění. Snažím se popadnout dech. Vidím Minha, jak cosi gestikuluje a snaží se mě vytáhnout na nohy. Daří se mu to. Ozývají se další rány, střely, křik, lidé panikáří a pobíhají všude kolem. Jak? Jak nás tady mohli najít? běží mi hlavou, zatímco začínám slyšet.
„POHNITOUZFRASENOUPRDELÍ!" slyším Minha křičet a konečně se dávám do pohybu. Běžím za ním, vidím, že se snaží dostat ke skladišti zbraní - tam, kde by se měl logicky nacházet Vince. Následuji ho, boty mi podkluzuj, ale jako zázrakem se držím na nohou. Když vidí, že ho nestíhám, chytá mě za ruku a táhne mě za sebou. Neopustí mě.
Z bergů slaňují vojáci a začínají střílet elektřinu. Každý, koho zasáhnou se hroutí k zemi v obrovských křečích.
Jako zázrakem zahlédnu Newtovu blonďatou kštici a Frypana, trhám Minhovým rukávem a ukazuju směrem k nim. On chápe a dobíháme je. Hruď se mi prudce zvedá, stejně tak i ostatním. Hledím starostlivě na Newta a jeho nohu, on však vrtí hlavou, nejspíš na znamení, že to teď není důležité.
„Kde je Thomas?" ptá se Frypan, ale nikdo netušíme. Musí být někde uprostřed té vřavy.
„HARRIET, NÁBOJE!" trhám s sebou při zvuku Vinceho hlasu, který se ozývá kus před námi. Vidím Harrietinu tmavou pleť, jak spěchá skrz válečné pole s krabicí zbraní. Všichni čtyři běžíme k sudům, který je vedle Vinceho kulometu. „VINCI, HARRIET!" volá Minho, nejspíš, ale ho Harriet nepraštila pažbou pušky. „Můžeme pomoct," říká opět Minho.
„Musíte nás krýt!" odpovídá nahlas Harriet. Vince střílí po vojácích obyčejnou pistolí a opět řve: „NÁBOJE! TOHLE je naše jediná šance!"
„Hej, víš, jak se to používá?" ptá se Minha a ani nečeká na odpověď, když mu podává zbraň. „Tak mě kryj." Stejnou zbraň dostává i Newt a já. Frypan dostává sice menší, ale za to účinnější pistoli. Rozmisťujeme se kolem stanoviště, kde je kulomet a začínáme střílet po vojácích.
Kolem mě se ozývá křik a střely z pistolí. Snažím se nepodlehnout pokušení a neutéct. Místo toho se postavím vedle Minha a začnu střílet na nejbližší vojáky. Při prvním výstřelu mi zbraň div nevykloubí rameno, ale při dalším zasahuji vojáka do ramene - těžko říct, jestli schválně, nebo omylem. Minho s Newtem kosí vojáky, kteří se blíží k Vincovi, zatímco já s Frypanem se je snažíme krýt - protože kdyby střelili je, my to neutáhneme a jsme v háji.