This Boy. [POZASTAVENO]

Někde "v zapadákově"

Další díl je tu! Doufám že se bude líbit.
👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼👆🏼

Dojeli jsme autem konečně po několika hodinnové cestě do vesnice kde bydlela babička. *viz. Fotka👆🏼*
Neříkám že to tam není hezký.. Ale jelikož jsem zvyklá bydlet ve větším domě a hlavně ve městě kde je na každém rohu starbucks💆🏼 a hodně lidí tak to není pro mě normální. Nejsem rozmazlená, to opravdu ne, mamka do mě už od malička Hučela jak zacházet s penězi a kapesné jsem měla malé. Ale stejně. Vesnice není město.
         
Navíc jsem konečně začala brát náš dům jako bezpečí. Poté co před rokem zastřelili mého otce...už nic neberu jako bezpečí. Užírá mě ten pocit že jsem se s ním ani nerozloučila. Snažím se být silná kvůli mamce ale pořád mám ty chvilky kdy začnu brečet. Od té chvíle co jsem zjistila že umřel už nebyl můj život jako předtím. Nikdy. Přestala jsem se smát tolik jako dřív(táta mi vždycky říkal že jsem jeho smíšek...) a taky jsem se dost uzavřela do sebe.

"Bello už jsme tady, musíš vystoupit." Řekla mi po chvilce mamka. Ani jsem si neuvědomila že jenom zírám z okna.
"Uhmm?" Zamumlala jsem. "Vystupovat!" Zasmála se mamka. Vystoupila jsem z auta a vzala si věci. Zhluboka jsem se nadechla. Voněla to přírodou a někdo asi...griloval? fuj teď to začalo smrdět něčím. Aha..to budu asi já.
Otevřeli se dveře od jedné chatky/domu. "Babi!" Zavolala jsem na ní a rozběhla se k ní. "Moje malá Bello" zasmála se babička a obejmula mě. "Stýskalo se mi." Řekla jsem jí upřímně. Už je to osm měsíců." To mě taky." Usmála se ma mě.

Zatímco mi babička ukázala pokoje a pokoj kde budu spát já tak jsem přemýšlela co tady vlastně budu dělat. Prý je tady koupaliště a skatepark. Tak tomu nevěřím.
Každopádně jsem měla svůj skate schovanej pod oblečením v kufru. Bez něj bych nikam nešla. Ale mámě se nelíbí že na něm jezdím... Tak jsem si ho schovala.

Jsou tady vůbec nějaký lidi? Pomyslela jsem si když jsem se koukala z okna. Asi ne. Jenom starý lidi.

"Už musím vyrazit domů." Řekla mi mamka za zády. Otočila jsem se. "Dobře, budu ti psát každej den, dojeď dobře." Řekla jsem jí a objala jí. Měla jsem slzy v očích. Přece jenom jsem k ní měla blíž poté co umřel její manžel a můj táta. A chápala mě..teda ve většině případech. Dala mi pusu na čelo. "Pa, užij si to tady." HaHa tak to určitě. Pomyslela jsem si. Na sedla do auta a zamávala mě a babičce z okýnka. "Mám tě ráda!" A pak odjela.

Já jsem se najednou cítila strašně opuštěně. Šla jsem do svého nového pokoje a  lehla si na postel. Po chvilce jsem si vybalila. Na stoleček u postele jsem si položila fotku mě a Emily. Do uší jsem si dala sluchátka a pustila si písničku- Photograph od Eda Sheerana. Po strašně dlouhé době jsem usla.

👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽👇🏽
Tak a je tu další díl:) doufám že se líbil. Je to kratší ale chci jít pomalu. Navíc budu přidávat díly velmi často. Jinak v příštím díle se můžete těšit na objevování "vesnice" a setkávání s někým😏. koment i ⭐️ potěší:)
vaše Kyrda XOXO💋