Chance for Happinest

1.

Ahoj, jsem Káťa, je mi 16 let a bydlím v Prcanech nedaleko Prahy. Ano opravdu jsou to Prcany a I když mají pro někoho celkem vtipný název celkem odpovídá k chování některých zdejších obyvatel. Bydlím s mými rodiči a starším bráchou. Bráchovi je 18. Jmenuje Kuba a i když bych ho někdy nejraději zabila, mám ho ráda. Chodím na Uměleckou školu v Praze, jelikož ráda maluji a myslím, že mi to i celkem jde. Ráda také zpívám a i když nechodím do sboru nebo do nějakého podobného kroužku, zpívám si kde můžu. Je to taky jedna z věcí čím ráda štvu svojí nejlepší kamarádku. Mimochodem moje nejlepší kamarádka se jmenuje Káťa ( ano stejně jako já). Je stejně stará a bydlí pár domů ode mě. Bohužel nebo bohudík? Je stejně retardovaná jako já. Obě se řídíme heslem "Smích osvobozuje" jelikož si myslíme, že kdyby jsme měli brát věci vážně, svět by jakoby stratil barvy a kdo by chtěl žít pouze v Černobílém světě?

Je ráno a mě probouzí zase můj otravný budík. *blbý pondělí* pomyslím si a s opovržením vstanu. Jako první se jdu do koupelny abych se upravila. Kouknu do zrcadla a s povzdechem si začnu česat své modro hnědé vlasy. Když už začnu vypadat zase jako člověk tak si vyčistím zuby a jelikož se nelíčím jdu se obléct. Na sebe si beru většinou něco pohodlného a tak se natáhnu pro své oblíbené bílé rifle s dírami a crop top s květinovým vzorem. Přes to si hodím ještě mikinu, jelikož i když už je skoro léto , ráno bývá ještě celkem zima.
Když už jsem byla oblečená tak jsem se šla nasnídat a jelikož už jsem šla pozdě, tak jsem do sebe hodila nějakou cereální tyčinku a šla se obout. Původně jsem si chtěla na sebe vzít své oblíbené vansky s jednorožcem, ale jelikož jsem je nemohla najít tak jsem na sebe hodila své bílé adidasky a šla.
Při cestě na autobus jsem si pustila do sluchátek svoji oblíbenou muziku a úplně jsem přestala vnímat okolí. Najednou jsem do něčeho narazila a letěla jsem okamžitě k zemi. Když jsem zvedla hlavu uviděla jsem krásného poměrně vysokého kluka s božskýma modrýma očima a okouzlujícím úsměvem. Když jsem se konečně vzpamatovala vstala jsem a omluvila se mu. Řekl jen, že je to v pořádku a jestli mi nic není. Odpověděla jsem že ne a každý jsme šli svou cestou. Po příchodu na autobusák jsem ještě chvíli čekala na příjezd autobusu a následně do něj nastoupila. Když jsem nastoupila šla jsem si sednout na jednu z posledních volných dvojsedaček. Na chvíli jsem se zadívala z okna, když v tom jsem uslyšela jak si vedle mě někdo sednul. Když jsem se otočila abych se podívala kdo to je uviděla jsem tam toho kluka do kterého jsem před chvílí vrazila. Všiml si, že se na něj dívám a usmál se. Po zbytek cesty jsme jen mlčky seděli. Na své zastávce jsem vystoupila a šla do školy, která je jen kousek od autobusové zastávky.

Ve škole jsem se pozdravila s mými přáteli Káťou a Danem a jako vždy si sedla za ně. Před začátkem hodiny jsme si všichni povídali o našem víkendu a dalších blbostech. Káťa pak vyprávěla něco o tom jak potkala jednoho kluka při jejím obvyklém sobotním nakupování. Kdy prý když si zkoušela svoje nové plavky v kabince jí tam omylem vlezl a když vylezla, tak se jí ještě jednou omluvil a zeptal se jí jestli jí to může nějak vynahradit. Šli tedy spolu na Bubble tea a náramě si spolu pak užili i zbytek dne. Po celou dobu jejího vyprávění jsem jí skoro vůbec neposlouchala jelikož jsem myslela jen na toho božského kluka z autobusu. Chtěla bych ho znovu vidět..

Z mého přemýšlení mě vyrušil učitel, když vešel do třídy. Uviděla jsem za ním nějakou osobu, když jsem se pořádně zadívala uviděla jsem ho. Stál tam s tím jeho okouzlujícím úsměvem ten kluk z rána. "Dobrý den třído, dneska vám vedu nového spolužáka. Jmenuje se Mike a přistěhoval se sem z Ostravy. Doufám, že na něj budete hodní. A teď se někam posaď Miku." Všechny holky na něj během proslovu učitele koukali jak na boha. Potom co učitel domluvil už jsem jen viděla jak míří ke mně..

Tak to byl celý první díl. Doufám, že se vám líbil a budete ho číst dále. Chtěla bych jen říct, že tohle je můj první příběh a doufám že nebude až tak špatný. Jinak bych chtěla dodat, že celý tento příběh je věnovaný mé kamarádce Kátě. Dále se budu snažit vydávat díly co nejčastěji.
Děkuji všem za přečtení. ♡