Chance for Happinest

10.

*Pohled Káti S.*

Když už jsem se nějak vzpamatovala. Snažila jsem se pomalu vylézt ze stanu, tak abych ho nevzbudila. Naštěstí se mi to povedlo. Doufám, že si to nikdo nebude pamatovat a to snad ani on.

Jediný co mi ještě vrtalo hlavou bylo, kde je pan učitel Peter. Přece jen mají oni dva stan spolu. No jsou jen tři místa, kde by mohl být. Buď u nás ve stanu s Danem, ale v to celkem dost pochybuju. Nebo někde venku na lavičce nebo tak někde.. No ale asi nejpravděpodobnější je že je u paní učitelky Jenny. No radši to řešit nebudu. Už tak mám ohledně té noci dost otázek.

Když jsem přišla k našemu stanu a podívala se do něj Dan pořád ještě spal. Je celkem roztomilej když spí.

Během chvíle se vzbudil i zbytek tábora a všichni šli na snídani.

Doufala jsem že potkám káťu. Během chvilky naštěstí přišla a já jí to všechno řekla. Chvíli byla překvapená, ale né zas tolik. Řekla mi co taky slyšela v noci z našeho stanu. Sakra. A já alespoň trochu doufal, že se nic nestalo.

Na snídani jsem Harryho naštěstí nepotkala. Po snídani jsem si rychle sbalila věci a s Danem sbalila i stan, protože jsme v 10 měli už vyrazit na řeku.

*Pohled hl. Káti*

Dneska bylo krásné počasí. Užívala jsem si zase to všechno kolem mě. To ticho. Takhle jsme jeli ještě asi pět hodin. Bylo to celkem v klidu. Celou cestu jsem buď poslouchala písničky a nebo si povídala s Mikem.

Když jsme dorazili do campu šli jsme si postavit stany a měli jsme je zase vedle těch stejných lidí.

Dneska jsme měli orientační běh. Jak já to nenávidím. Pomocí mapy a nějaký debilní buzoly jsme se měli dostat až do cíle. Pořádala to ta druhá třída co s námi jela a tak se od nás účastnili i učitelé.

V 17 jsme se sešli u hl. stanu a měli se vylosovat pětičlený skupiny. Chvíli jsem nevnímala, ale pak jsem slyšela svoje jméno.

"Smith, Harrys, Williams, Grey a Simons".

Super jsem s Mikem, Káťou a Danem , ale jsem zvědavá na káťu když je s námi i Harry.

*Pohled káti S.*

To si snad dělaj prdel. Proč musím být zrovna s ním. No prostě ho budu ignorovat.

Když jsme vyšli tak jsme si povídala s Danem. Já s tou debilní buzo-něco neumím a ani nechci umět. Na to tady je druhá káťa. Nedokážu pochopit jak to dokázala pochopit, ale budiž no alespoň se snad díky tomu neztratíme. Snad.

Zatím to jde si myslím celkem fajn. Když jsme došli na rozcestí byli tu tři cesty.. ta do lesa, pak ta taky do lesa no a pak ta.. počkat všechny vedli do lesa.. A hádejte jakou jsme šli ? Ano správě tou do lesa. Wau jste dobrý.

Harry se bavil s káťou a Mikem. Pořád na mě koukal a já jsem z toho byla už celkem dost vynervovaná. Jestli se na mě bude koukat ještě dlouho tak zařídím aby se s námi už nevrátil.

Za chvíli ke mně přišel a zeptal se mě jestli si semnou může promluvit. Nechtěla jsem, ale bůh ví co by mi udělal když jsme tu sami. No jako jsou tu samozřejmě Mike, Dan a káťa , ale dan by nepřepral ani figurínu. Káťa by mu možná tak vyrazila zuby a Mike.. no ten sice má svaly, ale kdyby mě chtěl třeba znásilnit, tak by se k němu spíš přidal. Né dělám si srandu, ale i tak.

H: "Víš ohledně toho co se včera stalo.."
K: Skočila jsem mu do řeči a ani ho to nenechala doříct. "Zapomeň na to že jsme se spolu vyspali, byla to chyba.." Doprdele on si to pamatuje..
H: "Cože? My jsme se spolu ale nevyspali"
K: "Káťa ale prý v noci od nás slyšela divný zvuky.."
H: "No víš.. Když jsme šli k nám do stanu tak si spadla na moje pádlo a celkem divně vykřikla."
K: "aha.. ale proč jsem byla jen ve spodním prádle? "
H: " Tak líbali jsme se ale já pak přestal. Vím že by si toho litovala.."
K: " Děkuju" řekla jsem a sladce se usmála.
H: " Máš za co protože ani nevíš jak silnou vůli jsem musel mít když si se začala třít o můj ehm ehm. Měl jsem co dělat abych tě nepřehnul už před stanem."

*Pohled Hl. Káti*

Když jsme jak blbci bloudili lesem tak jsem na chvíli předala vedení Mikovi a šla jsem za Danem protože káťa šla s Harrym. Divím se , že ho ještě nezabila. I když teď to spíš vypadá, že kdyby jsme tu nebyli tak si to tady rozdaj. No.

Po asi dvou hodinách bloudění, jsme na kopci viděli ostatní. Yes konečně cíl. V to už snad ani nikdo z nás nedoufal. Byla jsem už nehorázně unavená, že jsem myslela, že nedojdu ani nahoru. Mike to na mě poznal a chytl mě v objetí za zadek a nesl nahoru. Cestou jsem ho za to obdarovávala polibky. Yeah! Konečně nahoře. Mike mě pustil a já mu dala ještě poslední polibek jako poděkování.