Chance for Happinest

6.

Budu muset být ve stanu s tím největším debilem ze třídy - Jakem Austinem. Né, že by byl až tak úplně hroznej, ale pořád mě provokuje a nedá se s ním skoro vůbec bavit. Tak moc jsem se těšila a teď se to takhle zkazí?!

Grrr

Prostě horšího kluka jsem do stanu dostat nemohla.

*Mikův pohled*

Super jsem s Káťou ve stanu. Ani nedokážu popsat jak strašně moc se těším. Bude to šance jak se se všemi lépe poznat, no hlavně s Káťou, ale proč se Káťa tváří tolik naštvaně ? No nic půjdu za ní.

*Káti pohled*

Káťa S.: "Tak co s kým jsi šunko?" Přiběhla ke mě káťa s celkem dobrou náladou.
Káťa: "Ále ani se neptej.. s tím největším otravou.. s Jakem." Ani nedokážu popsat jak hořce už jen chutná to jeho jméno na mém jazyku. Káťa S.: "Aha tak to tě fakt lituju.. neexistuje snad nikdo horší s kým by si mohla být."
Káťa: " To mi povídej a ským jsi ty?"
Káťa S: "S Danem za což jsem strašně ráda, zvláště když vidím jak si dopadla ty."
Káťa: "Díky, díky.. To potěší."

Káťa odešla a za chvilku ke mě přišel Mike.

Mike: "Ahooj"
Káťa: " Ahoj.. Tak co s kým jsi? "
Mike: "Co se děje, že si tolik skleslá? To tě tolik štve, že jsme spolu? a počkej.. Jak myslíš ským jsem? Vždyť jsme přece spolu!"
Káťa: " Cože? Vždyť já jsem s Jakem."
Mike: " Jake je se Sarah a ty semnou."
Káťa: " Počkat.. cože?"

Byla jsem zmatená a tak jsem se šla podívat ještě jednou.

Mike měl vážně pravdu, jen jsem se přehlídla. Díky bohu. Jinak bych to asi nedala.

Káťa: "Máš pravdu.. Jsem za to r..."

Crrrrrrrrrrrr

Káťa: "Grrrrrr..."
Káťa: " Už zase!!"

Začala další hodina. Jsem tak neskutečně ráda, že nejsem s Jakem. Opravdu jedině on by totiž dokázal vše zkazit. Nejhorší bylo to, že nejen že bych sním musela být ve stanu, ale taky bych s nim musela strávit celý den na kánoji a to bych nedala. Teda alespoň ne za vstřízliva.

Škola už se blížila ke konci. Zbývalo snad ještě pět minut do konce poslední hodiny. Crrrrr. To je snad jediná chvíle kdy ráda slyším ten otravný zvuk. Vyšla jsem že školy a šla zase jako vždy na zastávku, akorát poslední dobou chodím už s Mikem. Když přijel autobus, nastoupili jsme a během půl hodiny jsme už byli v Prcanech. Po výstupu jsme se rozloučili a každej šel svou cestou.

Po příchodu domů jsem si vzala k obědu špagety, která připravila včera mamka a šla si je sníst do pokoje k notebooku. Když jsem vyšla nahoru všimla jsem si, že brácha není ještě doma. Po dojezení jídla jsem si šla pomalu zabalit na středu. Během toho přišel domu brácha a samozřejmostí je, že i s Maxem. Po zbytek dne jsem jen koukala na filmy.

Večer ke mně do pokoje přišel Max:

Max: "Ahoj, nechceš se projít?"
Káťa: "Dobře, ale co Kuba ?"
Max: "Ten už vytuhnul, dneska byl nějakej hrozně unavenej."
Káťa: " Tak mi dej chvilku jen se oblíknu."
Max: " Dobře počkám dole."

Když jsem došla dolů, tak jsme vyšli.

Káťa: " Kam půjdeme?"
Max: " Nech se překvapit."

Po cestě jsme dělali různý blbosti. Já skákala Maxovi na záda a tak. Když už Max řekl, že jsme skoro tam, zakryl mi oči a vedl mě.

Max: " Otevři oči."

Bylo to tak kouzelný. Byli jsme na skalce, kde bylo vidět celé naše město a i Praha. Krásná noční osvětlená Praha. Těch miliony světel jak zářilo.. Mohla bych se na to koukat pořád. Na chvíli jsme si sedli a jen tak mlčky koukali před sebe. Když už začínalo byt celkem pozdě, tak jsme se vydali domů.

Doma jsem usla hned a to s pocitem štěstí.