Chance for Happinest

3.

Přišla jsem směrem k  zastávce, když v tom jsem uviděla jak už tam stojí  Mike a čeká na mě. Stál ke mně zády a tak jsem se rozeběhla a skočila mu na záda. "Ahoj brouku" řekla jsem se smíchem. Trochu se lekl, ale když si všiml, že jsem to já, chytil mi nohy a běžel semnou na zádech do parku kde mě položil na lavičku.

Já: "Tak kam chceš dovézt?"
Mike: " Co třeba do nějaké kavárny?"
Já: "Dobře" Odpověděla jsem a šla tím směrem kudy se jde k kavárně.
Mike: "Počkej, nejsem až tolik rychlej jako ty" Řekl a dobíhal mě.
Já: " Tak si pospěš" řekla jsem a vyplázla na něj jazyk.
Mike: "Být tebou tak ho zastrčím, nebo by to mohlo dopadnout špatně."
Řekl Šibalsky.

Když jsme šli už pomalu do Starbucks, začali jsme si povídat.

Mike: "Skoro vůbec nic o tobě nevím, co kdyby si mi o sobě něco řekla."
Já: " A co tě třeba zajímá?"
Mike: " Co ráda děláš, Tvé koníčky, jestli máš kluka.. " Poslední slova řekl tiše.
Já: "Ráda maluju,zpívám si, chodím ven s kámošema, prostě normálka.. a ne nemám kluka.. " zasmála jsem se a dala mu menší pěstí do ramene. " co ty? "
Mike: " Já rád hraju fotbal, kopanou no a taky už nemám holku.."
Já: " Už?"
Mike: " No než jsme se přestěhovali měl jsem holku,jenže těsně před tím mě  podvedla a ... Ze začátku jsem to blbě snášel, protože jsem ji měl fakt rád ,ale pak jsem se s tím nějak smířil."
Já: " Aha to je mi líto."
Mike: "Děkuju, ale už to tolik neřeším"
Já: " Tak ať přejdeme k jinému tématu, Proč jste se vůbec přestěhovali?"
Mike: " Mamka si tady našla přítele a tak se rozhodla sem k němu přestěhovat."

Zrovna jsme šli po hrbolaté cestě a Já zakopla. Není žádný div při mé nešikovnosti, že jsem začala padat do  křoví.

Já: "Doprdele!" Zakřičela jsem při pádu. Když v tom mě Mike chytil. Držel mě v objetí a koukali jsme si navzájem do očí.
Já: "A jsi rád, že jsi tu?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase, když jsme byli jen pár centimetrů od sebe.

Odtrhl se ode mně a postavil mě na nohy. Zarazila jsem se, ale dál jsem se to neřešila. Doufala jsem, že mě políbí nebo tak a ono nic. Zřejmě nemá zájem. V očích měl ale touhu, která náhle zmizela. A nebo se mi to jen zdálo?

                  *Mikův pohled*

Mike: "Jsem" Usmál jsem se a šli jsme dál.

Když padala chytil jsem ji a byli jsme jen pár centimetrů od sebe. Chtěl jsem jí políbit, jenže asi je to moc brzy. Tak moc bych to chtěl. Nakonec jsem ji pouze postavil a odpověděl. Chtěl bych jí říct, že díky ní si už nemyslím, že to tady je až tolik špatný. Chci jí víc poznat. Po pravdě když jsem zjistil, že se sem máme stěhovat byl jsem naštvanej přece jen, tam jsem měl všechny přátele a v podstatě celý svůj život a najednou mamka  po mě chtěla, abych se přestěhoval s ní za cizím chlapem?

Když jsme došli do Starbucks objednali jsme si jahodové frapé a sedli jsme si ke stolu.

                   *Káti pohled*
Ve Starbucks jsme si sedli ke stolu, když v tom jsem uviděla Káťu. Podívala se naším směrem a šla směrem k nám.

(Hlavní káti nejlepší kámoška káťa bude v rozhovoru označována *Káťa S.*)

Káťa S.: " Ahooj, Co vy tady?" Řekla káťa celkem radostně z toho že nás  vidí.
Káťa : "Mike chtěl ukázat kde co je a tak jsme tady no, přece jen je to tady  jedno z nejdůležitějších míst v Prcanech." Obě jsme se zasmáli.
Káťa S.: "ááá tak to chápu tak zatím v pondělí hrdličky"
Káťa: " heej " Káťa mi poslala ještě vzdušnou pusu a šla pryč .
Mike: "Co  tím myslela?" Řekl se smíchem.
Káťa: "Tak to netuším, ale neřešme ji."

Dopili jsme frapé a šli parkem zase zpět. Když jsme došli na zastávku už jsme se chtěli nějak rozloučit, protože už bylo celkem pozdě.

Já: "Tak Teda asi zatím ahoj."
Mike: " Ahoj.. Tak v pondělí ty můj nešiko." Oba jsme se zasmáli a chtěli jít směrem k našim domovům, když v tom se Mike otočil chytil mi ruku, koukl mi do očí a...