Chance for Happinest

4.

A začal mluvit..
Mike: "Chtěl bych ti poděkovat za dnešek a.." Začal se, přesně jako předtím v parku, ke mně naklánět a během chvilky se naše rty spojily. Když jsme se od sebe odtáhly, oba  jsme se na sebe usmály. Když v tom jsem si z dálky všimla Maxe jak na nás zaraženě koukal.
Káťa: "Taky jsem si to moc užila, ale už opravdu musím.. Pa." Řekla jsem v úsměvu a pomalu mu pouštěla ruku.
Mike: "Pa" Odpověděl při pouštění našich rukou.

Následně jsme se oba otočili a Mike šel domů a Já směrem k Maxovi.

Káťa: " Ahoj, Co tady děláš?
Max: " No šel jsem se projít a co ty tady děláš a kdo byl ten kluk?"

                  *Maxův pohled*

Když jsem viděl káťu s tím klukem myslel jsem, že se zblázním žárlivostí. Sice už s káťou nejsme, ale já jí nepřestal mít nikdy rád. 

Káťa: "To byl můj nový spolužák a chtěl abych ho tady provedla, protože je tady teprve týden a moc to tady nezná."

Max: " Aha a nechceš doprovodit?"
Káťa: "Jestli ti to nevadí."
Max: "Doprovodím tě a rád, stejně jsem chtěl zajít k vám za Kubou."
Káťa: "Dobře tedy, taky budu ráda."

                     *Káti pohled*

Šli jsme spolu s Maxem směrem k nám a povídali jsme si o různých věcech. Byla jsem ráda, že šel semnou. Jednak protože jsem nemusela v té tmě sama a taky proto,že jsem si s ním už dlouho nepopovídala. Vždycky když šel k nám , šel za Kubou a Já ho jen pozdravila a šla k sobě. Dřív jsme si s Maxem povídali každý den. Je to přece jen I můj nejlepší kamarád. Už ani nevím kdy se to mezi námi vytratilo.. Jediné co vím je, že ho nechci zase ztratit. Před barákem jsme se ještě zastavily než jsme vstoupily dovnitř.

Max: "A no viděl jsem jak jste se líbali s tím klukem vy spolu chodíte?"
Káťa " Nechodíme.. vlastně nevím jak to mezi námi je, bylo to něco jako chvilková slabost, spíš jen on políbil mě a Já se nebránila, jelikož se mi to asi i líbilo. No nevím jsem z toho celkem zmatená."
Max: "Aha, a ty k němu něco cítíš ?"
Káťa: "Já nevím Maxi, moc ho ještě neznám a je to všechno jakoby na rychlo.."

                   *Maxův pohled*

Celkem mě to ranilo, ale řekl jsem si že to není ještě ztracený. Rozhodl jsem se k činu. A to co nejdřív..

                     *Káti pohled*

Vešli jsme dovnitř a Max šel ke Kubovi a Já k sobě. Šla jsem se osprchovat a převlíkla do své nové krajkované košilky. Ležela jsem v postely a začala jsem pomalu  usínat , když v tom jsem něco uslyšela. Uslyšela jsem vrznutí dveří a příchod někoho do místnosti. Někdo si lehl za mě a obejmul mě. Otočila jsem se abych zjistila kdo tam je a uviděla jsem...