Little secrets CZ

Sedmá

Popisovat ráno následujícího dne snad ani není potřeba. Každý se věnoval svým povinnostem, aby je měl hotové do doby, než měl odejít na slavnost. Oběd proběhl v hlasitém šumu způsobeném neustálým debatováním o šatech, sukních, kiltech a jiných částech oděvu, které si chtěli obyvatelé domu obléct na večer.

První se vytratila Betty. Cindy jí dala na to odpoledne volno a tak se služebná ihned po obědě a začala se chystat. Nešlo o nic společenského, takže si vzala jednu ze svých svátečnějších sukní, košili a na to korzet. Hnědé vlasy spletla do copu, zamrkala do zrcátka. Potom odběhla a zmizela zadním vchodem.

Zato Helen nikam nespěchala. Zaprvé, sama dobře věděla, že spěchat se nikdy nevyplatí, zadruhé, měla času víc než dost. Umyla nádobí, pomalu ho naklidila zpět do skříní a následně se odebrala do svého pokoje. Dlouhou dobu přemýšlela a pak si vybrala svou modrozeleně kostkovanou sukni. Typicky skotský ženský kroj. Bílou košili zastrčila do sukně, kolem krku uvázala modrou mašli. Vlasy na rozdíl od své kolegyně stočila do drdolu a připnula jednoduchou stříbrnou sponou. Působila elegantním dojmem, koneckonců jako vždycky. 

Cindy to trvalo ze všech nejdéle. Dlouho přemýšlela nad tím, jestli si má vzít moderní korzetové šaty s honzíkem, nebo svou, rovněž skotskou sukni. Na rozdíl od té Heleniny, tahle byla červenomodrá a trochu novější. Rovněž si vzala bílou košili, ale přepásala ji černým korzetem. Sukně jí sahala až ke kotníkům, ale ne níž, aby mohla tančit. Její účes byl mnohem víc kreativnější než ty jejích přítelkyň a taky jí zabral mnohem více času. Výsledek byl ohromující. Hlavu jí teď zdobil drdol a kolem hlavy měla obtočený cop. Vypadala úžasně.

Kolem půl páté uslyšela smích, který musel patřit Robertovi. Vyběhla na chodbu a viděla jak se její společník prohýbá smíchem.

"Stalo se něco?"

Chvíli jí trvalo, něž se zvládl uklidnit natolik, aby jí mohl odpovědět.

"A ani jsem nemusel žádat."

"Prosím?"

Další smích. Trochu se rozhihňala i ona, ale pořád nevěděla, co je příčinou onoho veselí.

"On... On... Váš pan otec."

"Ano?"

"On to vážně udělal."

Teď už jí došlo, o co jde.

"A to vám vadí? Vy byste nikdy nic podobného neudělal, tak nechápu, proč se smějete. Kilt je naprosto normální věc.  Bluntie."

Poslední slovo bylo skotsky a tak Robert opět nevěděl, co mu řekla. I tak se ale bránil.

"Já se nesměji jemu. Jen... Jen je to zajímavé, protože tam. odkud pocházím, muži sukně nenosí."

"Kilty."

Opravila ho ona a narovnala se.

"Tak kilty. Musím ale uznat, že vám to doopravdy sluší. Mimochodem, tohle už je sukně?"

Kývla.

"Nejsem si jistá, jestli dokážu přijmout kompliment od muže, který nosí jenom kalhoty."

"Pro vás bych si oblékl i krinolínu, bylo by to třeba."

Další lichotky jí přiváděly do rozpaků. Usmála se a změnila téma.

"Vám to ale taky sluší. Když pominu ty kalhoty."

"Vážně se omlouvám, slečno a doufám, že mi to prominete."

 Jejich rozhovor už byl čistě sarkastický, nic vážného se v něm nedalo najít.

________

"Sluší vám to."

Pousmála se Helen a prohlédla si Williama od hlavy až k patě.

"Vám ještě víc."

V tom kiltu vypadal úžasně a to v tom nejlepším slova smyslu. Líbil se jí i obvykle, ale teď ještě víc. Podobné myšlenky probíhaly i jeho hlavou. Nabídl jí rámě, otevřel dveře a vyšel ven.