Little secrets CZ

Devátá

"Já už nemůžu."

Postěžovala si Betty, pověsila se Samovi kolem krku a usmála se. Pomalu odešli z parketu, nehledě na pohledy všech, které je probodávaly celý večer. Nebylo zvykem, že se muž jeho postavení takto bavil s někým jako je ona.

K čertu se zvyky.

Držíc se za ruce došli až k hlavním dveřím a aby v tom bylo jasno, k úplně jiným dveřím, než před nějakou chvílí Cindy s Robertem. Ještě že tak.

"Až se o tom dozví tvůj otec..."

Ušklíbla se dívka a zavěsila se do něj. Byli doopravdy zvláštní pár, a to už na první pohled. On byl velmi vysoký a ona menší než většina ostatních. Když ho chtěla políbit musela si vzít stoličku, nebo alespoň vylézt na nejbližší schod.

"Tak se o tom dozví."

Usmál se a chytil ji za ruku.

"Nebojím se ho."

"To já ale vím, drahý. Ty se nebojíš ani mě."

To byla taky dost trefná poznámka. Betty byla vždycky velmi výbušná a akční, ničeho se nebála.

"Popravdě, když jsi mi tenkrát skoro zlomila nos poté, co jsem do tebe omylem narazil."

"To byl reflex!"

"Jo, to známe. Ty a tvoje reflexy."

Betty se zakabonila, trochu do něj bouchla a zasmála se.

"Divil by ses, kolikrát už mi zachránily krk."

"Samozřejmě, ale obávám se, že si nás všimli. To ty tvoje reflexy nezajistily."

"Prosím tě. Ty zajímá něco úplně jiného. Slečna Cindy má plnou hlavu pana Battlea a Helen je jak ve snách. Mám pocit, že se nám zamilovala do pana Dancrofta."

Sam zvedl obočí.

"Helen? Do Williama? Odkdy?"

"Už dlouho. Myslím, že je to opětované, ale kdo ví."

"Jsou na tom podobně jako my, viď?"

To nebylo zas tak mimo. Vlastně to byla pravda. Naprosto společensky nepřijatelný pár, který nemůže mít budoucnost. 

"Jsou."

Přitakala Betty a sklopila zrak. Byla si vědoma svého postavení, věděla jak to dopadne. Ale milovala ho a věděla, že pro něj udělá cokoli.

"Přemýšlel jsi někdy nad tím co s námi bude?"

Zeptala se zničeho nic a zvážněla. Sam se zastavil, sevřel její ruku pevněji a otočil se na ni.

"Nevím co bude dál, Betty. Nemám nejmenší tušení. A přiznám se, že ani nevím jak vymluvit otci tu šlechtičnu. Někdy mám pocit, že se ženeme do záhuby."

"Máš na mysli Romea a Julii?"

Ušklíbla se a trochu zvedla náladu oběma dvěma.

"Už to nečti, ano?"

Popichoval ji a už bylo vše při starém.

"Když mi se to líbí."

Zakroutila hlavou a pak si vyskočila nahoru na obrubník. Sam se usmál.

"Víš co? Je mi jedno, kolik času mi to zabere, ale slibuji, že přemluvím otce a vezmu si tě. Jako, že je nebe nade mnou."

"Oh, Same!"

Vykřikla dívka a políbila ho. On jí polibek opětoval, ale po chvíli se od ní odtrhl.

"Otázkou však zůstává,  chceš-li se mnou zůstat ty?"

"Chci! Chci a chci a chci a chci!"

S každým dalším slovem ho vždy políbila střídavě na každou tvář.

"Zůstanu s tebou až do skonání světa!"

Vykřikla a objala ho tak silně že to neustál a skoro spadl na zem.

"Ne tak moc! Nebo si nebudeš mít koho brát."

Zasmál se otočil ji ve vzduchu.

"Ty moje maličká."

"Neříkej mi maličká!"

"A budu a budu. Maličká."

S těmi slovy ji položil na zem a rozběhl se, protože ho začala honit a házet po něm věci co jí přišly pod ruku.

Tak to by bylo. Už máme lásku na první pohled, zakázanou lásku tak kdo nám zbývá? Jo vlastně. Láska která by neměla být.