Nothing is ever as it seems

Krutá pravda

Niall řval na security ať se zastaví a ti to po dlouhém rozmyšlení udělali. Niall pokračoval v běhu proti mě. Byli jsme od sebe asi 5 metrů a já se zastavila. Začla jsem si uvědomovat co se děje, to už bylo pozdě a já se ocitla v jeho pevné náruči. Brečela jsem, tiskl mě k sobě tak pevně jakoby mě už nikdy nechtěl pustit. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako ta stará Lucy, která ho milovala.

"Já věděl že příjdeš" myslím že taky uronil nějakou tu slzu.

"Myslela jsem si že ten tweet byl pro mě" řekla jsem vítězně a spamátovávala se z této chvíle.

V tu chvíli za námi přišel pořadatel a ještě Niallovi pověděl, že si musí vyzvednout nějaké papíry. Podíval se na mě a já pochopila že si mám jít zpět sednout a počkat na něj. Otočila jsem se na patě a kráčela si to rovnou zpět na lavičku, když v tom jsem ucítila silnou štiplavou bolest v mém hrudníku. Bolestí jsem spadla na zem a už jen viděla Nialla jak se sklání nad mým nehybným tělem a něco křičí. Něco co už jsem neslyšela...

Probouzím se. Bílé stěny, od kterých se odráží maximum světla mě uvádějí do skutečnosti. Vedle mě se sklání blondatá hlava. Po chvíli se všechno konečně trochu ostří a spatřím unaveného Nialla, ležícího na mé noze, kterou už skoro necítím. Trochu posunu nohu blíž k té druhé a tím Niall jemně spadne hlavou do peřiny. I po tomto jemném zákroku se Niall probouzí též.

"Bože! Ty jsi vzhůru!" začal vyšilovat.

"Neměla bych být?" řekla jsem sarkasticky.

"Ne to ne, jen že jsem rád že jsi živá" řekne povzbudivě.

"Nialle, co se vlastně stalo?" řeknu s nejistotou v hlase.

"Noo, někdo tě trefil golfovým míčkem..." řekl a odmlčel se.

"Však to je normální, to jsem mohla tušit když jsem se jak blbá husa nakrucovala na golfovém hřišti" začla jsem se smát ale Niall ne.

"Víš oni ani neví kdo tě to strefil. Je to někdo kdo do klubu nechodí, prostě uplně cizí člověk. Málem bych zapomněl, na tom míčku byl nějaký papírek. Myslím že je blbost abych si to četl já. Na..." podal mi srolovaný papírek.

"Brzo se poznáme" řekla jsem nahlas což jsem neměla.

"Luc, co to má znamenat? Znáš toho cizince?" ptal se Niall.

"Ne, ale jednou večer mi někdo volal do bytu a jenom jsem slyšela tichý hlas, který říkal něco podobného" zmateně jsem kmitala očima po pokoji.

"Neboj, třeba to nemá žádnou souvislost". Sám tomu nevěřil ale nechala jsem to tak.

"Přineseš mi prosím nějaké věci od mého expřítele Kevina Dulnara?" uvědomila jsem si že nemám žádné věci.

"Jasně, jenom mi dej klíče a adresu domu"....

Byla jsem sama v tom zatraceném nemocničním pokoji a vlastně ani pořádně nevěděla co mi je. Věděla jsem pouze to že jsem byla strefena golfovým míčkem. Nějak jsem se nemohla zbavit pocitu že mě někdo snad sleduje. Zaostřila jsem na kameru v rohu pokoje. Celou jsem si jí prohlídla a trochu si oddychla. Myslela jsem si, že aspon tady budu v bezpečí.

Asi po hodince a půl se Niall vrátil s plnou taškou mého oblečení a jiných potřebných věcí. Začal mi je vybalovat a ukládat do skříně. Vytáhl mi pár nejpotřebnějších věcí jako třeba kartáček, nabíječku, sluchátka a tak dál a dal je na noční stolek. Prý Niall mluvil s doktorem, který říkal že si mě tady nechají ještě aspon tři dny za což jsem nebyla moc ráda. Nerada trávím čas v nemocnici. Na stůl mi položil ještě mobil a hodinky.

"Jé na ty hodinky jsem málem zapomněla, děkuju".

"Nemáš za co, hlavně odpočívej, já si tedka musím jet něco zařídit takže na sebe dávej pozor a zítra ráno mě tu máš" řekl a dal mi pusu na čelo.

"Ahoj a děkuju" loučila jsem se s ním.

"Pa, ráno!" ještě mi zamával ze dveří a byl pryč.

Vzala jsem si svoje hodinky do ruky a zaujatě koukala jak ručička obíhá celý obvod kruhu. Takto jsem se koukala snad minutu. Položila jsem je zpět na stolek a zapla televizi, bez které bych tam asi nedokázala být. Byla to něco jako moje spása! Nic ale nedávali, tak jsem to později vypla a pustila si hudbu do sluchátek. Něco kolem deváté večer mi zavibroval mobil. Byl to Niall, který mi přál dobrou noc. Odepsala jsem a položila mobil na stolek vedle mých starých hodinek.

Tyhle hodinky jsem dostala na narozeniny od mých rodičů, nosila jsem je pořád, říkala jsem si, do té doby dokud... a pak mi to došlo... dokud mě Kevin ve čtrnácti neznásilnil!

All the love...xoxo...Kate <3