Nothing is ever as it seems

Útěk před minulostí

Od toho dne co jsem utekla z autogramiády 1D a kdy mě Niall zahlédl, uběhl vcelku měsíc. Měsíc jsem v jednom kuse myslela na to že mě asi poznal. Nikdy jsem nedoufala že bychom se mohli znova vidět. Celých pět let jsem žila jakoby žádný Niall Horan nebyl. Byla to blbost, byl jenom už nebyl u mě proto jsem ho úplně vymyzala. Byl to úžasný pocit vidět ho po tak dlouhé době. Úžasné vidět jeho nádherné modré oči dívat se do těch mých též modrých. Vidět jeho samotného byl pro mě splněný sen. Pane bože jak si vzpomenu že jsem z něj byla celá pryč...ehm teda... ne nebyla..no chci říct...jo ale. No prostě on to nevěděl, byli jsme přátelé, nic víc. Myslím. Občas se o něco pokusil, to by jinak nebyl kluk, ale nikdy z toho nic víc nevzešlo.

Lámala jsem si hlavu s Mr. Niall Dokonalý James Horan a úplně zapomněla na čas. Venku začínalo být šero. Mrkla jsem na svůj mobil a zjistila že je 16:37. Vůbec se mi nechtělo strávit celý večer sama doma s popcornem u televize, ikdyž by to bylo fájn, a proto jsem se rozhodla že zavolám Noelle a něco podniknem.

Domluvili jsme se na Trafalgar square v 17:45. Byla jsem tam přesně a ještě stihla koupit latté v zdejším Starbucks.

"Ahoj" pozdravila mě mile jako vždy.
"Ahoj Noelle" řekla jsem a objaly se.

Noelle mi vyprávěla že se potkala s úžasným klukem, prý je nějaký slavný a že se k nám později připojí v nějakém klubu. Noelle byla velice krásná. Modré oči, hnědé rovné vlasy prostě jako panenka. Nějak se mi nechtělo nikdy seznamovat s jejími známostmi, neříkám že jich měla moc ale pár už to bude.
Mířily jsme z náměstí a zastavily se u prudkých schodů dolů v nějaké neznámé uličce. Večer se všechno špatně poznává. Sešly jsme dolů, otevřely dveře a mě do nosu praštila vůně cigaret a alkoholu. Fuj, jak já nesnášela cigarety.

"Takže Luc" spustila "to je Louis" ukázala na kluka v bílém triku a rozcuchaným hárem.
"Čáu, jsem Louis, Louis Tomlinson" představil se mi. "Jojo, vím kdo jsi" odfrkla jsem. Neměla jsem ráda kluky z 1D, jenom kvůli tomu že byl Niall jejich součástí, jinak jsem měla jejich písně ráda. "Jasně..ehm..tak si ještě pokecejte a já jdu najít kámoše. Pa kotě" řekl a mávl na Noelle, která se málem neudržela na nohou. "Je tááák sladkej co?" řekla, div se neroztekla. Noelle neví o Niallovi. S Noelle jsem se seznámila na škole tady v Londýně až potom co Niall odjel, takže zná jen Kevina a Lauru.

Jen tak jsme tam stály a povídaly si, když k nám zase přiklopýtal Louis 'Tomlinson' a táhl sebou někoho za zády. "Hele, holky" škytl "Tohle je Nialler". Jak toto dořekl, moje srdce jakoby začlo vynechávat. "Ahoj" mávl rukou a zarazil se pohledem na mě. A sakra! Poznal mě! Pryč Lucy!

Nestalo se tak. Nepoznal mě, jen na mě mrkl, otočil se na patě a odkráčel zpět na parket. Byl hodně opilý, až mi to k Niallovi nesedělo. Ale já ho vlastně neznám. Nikdy jsem nebyla jeho pravá kamarádka.

S Noelle jsme v sobě měly už pár těch drinků a tak to pořádně rozjely na parketu. Pár kluků se na mě koukalo a snažilo se kě mě přidat ale bez úspěchu, dokud mě nějaký z nich nechytl pevně kolem boků a nesvalil mě na zem. "Co si to dovoluješ?" vyjela jsem po neznámém. "Promin, já jsem nějak stratil rovnováhu" koktal Niall. Cože!? Niall? "Aha, dobře a není ti nic?". Pohlédl na mě a mně se začly vybavovat naše staré vzpomínky. "Trochu mě bolí koleno" řekl a odkryl z jeho kolene kus látky roztrhaných kalhot. Měl to rozseklé a tekla mu z toho krev. Vzala jsem ho kolem ramen a ikdyž jsme měli oba dost vypito, dokulhali jsme k záchodům. Namočila jsem papírový ubrousek a začala mu koleno omývat. Trochu zasyčel když jsem zajela hlouběji do rány aby přestala krvácet.  Vzala jsem ještě jeden ubrousek, který jsem mu gumičkou obmotala okolo kolene aby mu to neteklo jen tak po noze. "Díky Lucy" řekl podnapilým hlasem a kulhal zpátky k baru.

"Nialle?" to už mě ale neslyšel a já zůstala zase s hlavou plnou otázek sama na záchodcích toho zatraceného klubu. "Díky Lucy" znělo mi stále a stále v hlavě.