Nothing is ever as it seems

Vzpomínky

Světlo se snažilo dostat do mého pokoje. Mezi žaluziemi pronikalo jen část světla, které mě přesto dokázalo vzbudit. Líně jsem se převalila na bok a dívala se na ty jemné paprsky, pravě dopadající na mojí postel. Párkrát jsem zamrkala a rozhodla se vstát.

Rozhodnutá vstát jsem se chtěla posunout do sedu, něco mě ale zastavilo. Byla to fotka v rámečku. Chvíli jsem na tu fotku jen tak koukala. Slzy jsem měla na krajíčku a přemýšlela jak se ta fotka z nočního stolku objevila v posteli.

Od přemýšlení mě probudilo jemné zaklepání na dveře. Vstala jsem. Tentokrát už jsem musela. Doplazila jsem se ke dveřím, nahlédla do kukátka a otevřela.
"Ahoj" sladce se usmál.
"Čau Kevine" odpověděla jsem.
"Pořád se na mě zlobíš?" řekl a objal mě.
"Trochu" změkla jsem když si mě k sobě přitáhl.
"To je dobře že už jen trochu" znovu mě objal.
"Proč jsi přišel?"
"Nemůžu navštívit svoji holku?" zasmál se.
"Můžeš jen je celkem brzo" řekla jsem rozespale.
"Tak si můžem ještě lehnout do postele" řekl a na tváři se mu objevil úšklebek.
Naskočila mi husí kůže když se dotkl mého předloktí za účelem zatáhnout mě do pokoje.
"Nene, už se mi do postele nechce" řekla jsem a vydala se do kuchyně.
Vypadal naštvaně. Silně si mě přitáhl k sobě a políbil. Nechtěla jsem spolupracovat. Odtrhl se a začal si mě nevěřicně prohlížet. Odešla jsem do svého pokoje. Slyšela jsem jen zabouchnutí vchodových dveří. Nevím co se semnou děje.

Lehla jsem na postel a vzala si k sobě notebook. "Ni all Ho ran" hláskovala jsem si a zároveň psala do vyhledávače na facebooku. Naběhl mi profil Nialla. Nevěděla jsem jestli je to jeho oficiální fb ale i tak jsem poslala žadost o přátelství. Hvězdy mají často své fan účty a pak nějaké osobní neznámé účty kde mají 'přátele' a rodinu. Je mi jasné že žádosti o přátelství mu přicházejí každou chvíli a že na mě si určitě nepamatuje.

Procházela jsem se jarní Anglií a vdechovala čistý studený vzduch. Bylo něco kolem 10°C. Toto počasí přímo miluju. Zastavila jsem se ve Starbucks a koupila si bílou čokoládu. Pokračovala jsem v procházce, když najednou kolem mě prosvištěl houf nějakých ukřičených holek. Lekla jsem se. Běžely za nějakým klukem. Dál jsem se nezajímala, do té doby dokud mě někdo nepožádal jestli uhnu z cesty. Pak mi došlo že se tu nachomítla zase nějaká slavná osobnost a fans se mohou zbláznit.
Koukla jsem před ty holky abych zjistila kdo je to tentokrát, pokud žijete v Londýně máte tu osobnosti na denním pořádku. Měl rozcuchané blonďaté vlasy, zřejmě obarvené. Černý kabát a víc jsem neviděla.

Odkopla jsem boty z noh a kráčela si to do koupelny. Sundala jsem ze sebe všechno oblečení a pustila sprchu. Horké kapky jsme nechala volně stékat po mém zmrzlém těle. Zabalila jsem se do krémově béžového župánku, který jsem dostala od Kevina k přijetí na střední a šla si sednout na gauč. Pustila jsem si zprávy abych zase nebyla v něčem pozadu. Někdo zmizel, někdo zemřel, někdo se ztrapnil... "Dneska byl v centru Londýna spatřen slavný kluk z ještě slavnější boyband. Niall Horan!".