Nothing is ever as it seems

Dát šanci!

Asi neuvěříte co jsem udělala. Jela jsem si zahrát golf...haha...hah...ha..golf, který vůbec neumím. "Jedeš tam kvůli Niallovi" říkalo podvědomí a já nic nenamítala, možná proto že to byla pravda, možná proto že v metru mluvit sama se sebou - blázen!

Vystupovala jsem v metru kousek od golfového centra a hned jsem poznala že Niall tam opravdu je.
Novinářů tady bylo jak holubů na Trafalgaru a že jich je tam dost. Dokonce vydali i zákon, který zakazuje krmit holubi v blízkosti Trafalgarského náměstí jelikož serou na památky. Vlastně holubi a novináři toho mají dost společného. Když hodíte něco holubovi máte jich tam za chvíli milion, tak samo jako když se někde objeví Niall. Niall je vlastně žrádlo a novináři jsou holubi. Akorát že novináři to sousto ještě několikrát přežvýkají a pak vypustí na svět v podobě obrovské sračky!

Probrala jsem se ze své psychologické přednášky o holubech a šla podél obrovského parkoviště do vstupní haly. Tak tak jsem se tam dostala. Security mají dneska dost práce. Podala jsem svůj golfový průkaz jedné paní za pultem uprostřed té velké haly. Ptáte se proč mám golfový průkaz když golf hrát neumím? Niall. Kdysi Niall taky moc rád hrál golf a nerad tam chodil sám, proto mě přemluvil abych to tam navštěvovala s ním. Zaplula jsem do ženské šatny a nemohla se vyhnout partě upištěných holek v golfovém oblečení a s mobilama v ruce. Když jsem procházela kolem, na těch mobilech byly fotky a na těch fotkách byly ty dané holky vyfocené s Niallem. Nervozita semnou málem šlehla na zem. Už jsem ho viděla ale to byl bud zavalen prací nebo ožralý.

Když jsem se převlékla do své krátké zelené golfové sukně a bílého trička, vyběhla jsem z šatny a zamířila si to rovnou na trávník. "Do prdele!" zaklela jsem když jsem si všimla že se tu dneska koná nějaký menší turnaj, což znamená že budu muset na menší hřiště. Teda pokud bych se nechtěla dívat na Nialla v zeleném tričku, který právě odpaluje. Počkat cože?! Moc brzo, moc brzo...asi bych měla počkat dalších pět let, třeba pak budu připravená!

Ne! Tedka už nikam nejdu! Rozběhla jsem se k pásce, která dělila hřiště od chodníku, položila jsem si bag a opřela ho o zdejší lavičku na kterou jsem se poté posadila. Všichni fotili Nialla a on jim rád zamával, když mohl. Byl opravdu dobrý...lepší než kdysi. Je i krásnější. Jeho zuby, za které se mu snad každý smál, měl ted nádherně bílé a rovné. Jeho hnědé vlasy už dávno obarvené na blondatý odstín krásně zářili a byli lehce nagelovany nahoru.

Niall zrovna poskakoval svůj Irský taneček jelikož byl na druhém místě dnešního turnaje, když najednou se podíval mým směrem a usmál se. Nevěděla jsem co se dějě. Jestli se dívá na mě a jestli se usmál na mě, nebo ne. Fakt nevím. Otočila jsem se a zasmála se sama pro sebe. Za mnou stála jeho mamka Maura. Slušně jsem na ni mávla rukou. Chvíli si mě obhlížela od hlavy až k patě a pak se celá rozzářila. Asi si uvědomila kdo jsem.

"Lucy. Pane bože, ty jsi taková velká" řekla nadšeně. Byla jsem strašně ráda že jí vidím.

"Dobrý den paní Horanová, jak se máte?" slušně jsem se optala.

"Samozřejmě že se mám dobře a co ty zlatíčko? Niall ví že jsi tady?" kladla otázky, jednu za druhou.

"Já se mám fájn a ne neví. Myslím že bude lepší když to ani vědět nebude" sklopila jsem hlavu.          

"Ale Luc. Já vím. Bylo to pro vás oba moc těžké. Vím že se Niall měl ozvat, připomínala jsem mu to každodenně, jenom toho měl prostě moc..." zvedla jsem hlavu a naslouchala.                                            
"Neboj se že by za tu dobu na tebe zapomněl. Nebyl den kdyby se Niall nezaptal jestli jsi se neozvala" řekla.

"Prominte mi to, ale proč bych se měla ozývat já? Váš syn se rozhodl že se nemá cenu vídat, že na to nebude mít čas" už jsem musela říct co si myslím.

"Dobře. Niall měl být taky trochu více příjemnější a ne všechno hned ukončovat, jako třeba vaše přátelství. Ale dívej se, co se stalo! Osud vás svedl dohromady, sice o pět let později ale přece. Niall už se naučil žít tak, jak si to vybral. Myslím že by jsi mu měla dát nějakou šanci aby se zpět mohl stát tvým přítelem" řekla nepřerušeně.

Neměla jsem co říct tak jsem jen přikývla na souhlas a odvrátila pohled zpět na Nialla. "Tak ráda bych běžěla za ním a objala ho, o všem si popovídala a hlavně byla s ním".

"A co ti brání?" řekla paní Horanová s úšklebkem na tváři.

Měla jsem pocit že to musím udělat. Vstala jsem z lavičky a když chtěla vyběhnout a přeskočit pásku, zastavila jsem se a uvědomila si že tam mám věci. Maura na mě jen mávla a sedla si k mým věcem. Na nic víc jsem nečekala a přeskočila pásku. Jako koza na pastvině jsem běžela přes hřiště směrem k Niallovi. Podíval se mým směrem a překvapeně se usmál. Úsměv se mu ale brzo stratil když se za mnou rozběhli security chlápci. Vyběhl i Niall.

850 slov :3

ALL THE LOVE...XOXO...KATE <3