Vychována v korzetu

V.

Probudila jsem se. Vykonala ranní zvyklosti, nasnídala se a vše bylo stejné. Jako vždy.
Tedy až na jednu věc. Budu muset mluvit s Charlesem.

Opět jsem stála u své šatny a s nepřítomným výrazem se dívala na šaty. Po téměř deseti minutách jsem se probrala otevřením dveří a zaduněním podlahy...

,,Tak ty si myslíš, že jsem na tebe zapomněl?"

,,Ale já za vámi teď chtěla jít!" zoufale jsem na Charlese zakřičela.

,,Konec debaty! Okamžitě mi řekni, jak ses rozhodla... I když já se ani nemusím ptát, viď? Jelikož mě máš tak ráda, budeš plnit můj úkol. Nebo tě znám tak málo?"

,,Ne," odvětila jsem téměř neslyšitelně.

,,Dnes večer za mnou přijdeš do zahrady."

Už jsem raději nic neříkala... A jen nepatrně zakývala hlavou.

,,Těším se na tebe, princezničko."
_____________________________________

Čekala jsem na Lukase.
K ničemu.
Nepřišel.
Proč mi to dělá... Zrovna dnes.
Ale já bych stejně byla myšlenkami někde jinde.
Nechci mu to říkat.
Nechci ho tím trápit.
Je to přece jen můj nejlepší přítel.
_________________________________

Čím více se stmívalo, tím více se stupňoval můj strach.
Já stále seděla na lavičce v zahradě.
Najednou jsem uslyšela tlumené kroky za zády. Srdce mi div nevylétlo z těla.

Objetí.
,,Hezký večer, Ariano."

Polibek na tvář.
,,Jsi krásná."

Druhá tvář.
,,Nejkrásnější na světě."

Ne, já nechci. Já nemůžu. Ano, musím... Pro Lukase.

Rty.
,,Miluju tě. Ariano."
_____________________________________

Pak jsem se mu silou vytrhla a utíkala do zámku.
Plakala.
A plakala.
Proč to dělám? Vždyť Lukas je obyčejný člověk! Já přece nemám zapotřebí trávit čas a líbat se se zahradníkem! Proč to dělám? Pro nějakého chudáka z vesnice!

Ne, není to chudák... Je to nejlepší, nejhodnější a nejhezčí člověk, kterého znám!
Už si bez něj nedokážu představit běžný den.
Ano, je to bláznivé.
Ano, já vím, že se známe celkem krátkou dobu, měsíc...
Ale kdybych ho delší dobu neviděla, stýskalo by se mi...
Mám ho ráda.
_____________________________________

z pohledu Lukase:

Škoda, že jsem za ní dnes nemohl. Ale hlídání mladších sourozenců je občas má povinnost...
Je moc hezké vidět, jak si ten tanec užívá. Má talent. Skrytý talent.
A moc jí to u tance sluší.
Ona je přece krásná celá. Milá. Vtipná. Má vychování.

Sakra Lukasi! Nemá cenu o tom tak přemýšlet...
__________________________________