Life For Anime (2015)

č.1

Něco kolem 3:00 ráno

Sofie

,,Ještě se podívám na jeden díl Noragami. Až pak půjdu spát. Nemůžu přestat koukat v téhle situaci. Hlodalo by mě svědomí, že jsem to nedokoukala," křičelo mé vnitřní já.

,,Fajn, ještě chviličku..." povzdychla jsem si.

• • •

Poslední co jsem slyšela před usnutím bylo, jak Yato zoufale volal na Yukine, ať nechodí s Hiyori k ní domů.

~

Když jsem se probudila, bylo něco po sedmé. Moc jsem toho nenaspala.

Šla jsem do koupelny a podívala se do zrcadla, které bylo trochu ušmudlané od zaschlé zubní pasty. Hups...

Jako obvykle jsem měla kruhy pod očima. Zývla jsem si a protáhla se.

~

Ještě než jsem odešla z pokoje, natáhla jsem se po jedné manze z poličky.

Po cestě jsem si všimla pár holek z naší třídy. Takové ty klasické, slušně řečeno, lehké děvy.

O čem se bavily mě sice nezajímalo, ale nedalo se to přeslechnout, když tak vášnivě diskutovaly na celou ulici.

,,Prý k nám dneska příjde nový spolužák. Jsem zvědavá co to bude za katastrofu," řekla jedna z nich.

,,Určitě nějaká povedené jak Sofie," odpověděla ta druhá.

Měla jsem pocit, že si asi nevšimly, že jdu kousek od nich.

Když si toho konečně jedna z těch panenek všimla, strčila do těch dalších dvou na znamení, ať zmlknou. Radši jsem přidala do kroku, abych nepřišla pozdě.

Jak jsem procházela okolo, všichni okamžitě utichli a následně se smáli.

Nikdy jsem vlastně nechápala, proč se smáli...

Pár krůčků od naší třídy, mě zastavila třídní učitelka, která měla zřejmě dost krušné ranní vstávání

,,Sofie, chtěla jsem tě poprosit o jednu maličkost. Určitě už víš, že k nám do třídy příjde nový žák. Napadlo mě, neprovedla bys ho po naší škole ?" ptala se mě, načež nadzvedla obočí a podívala se mi do očí.

,,J-já ? Proč zrovna já ?" zaskočilo mě to. Vždyť tu jsou i lepší kandidáti. Například třídní oblíbenkyně...

,,Přišla si mi jako nejvhodnější volba. Si zdvořilá a nemáš žádné problémy. Jen se s ním projdeš po škole. Potrvá to jen chvilku, souhlasíš ?" nadějně se na mě dívala. No, podle mě spíš chtěla zahnat přicházející migrénu.

Já, že jsem zdvořilá a nemám žádné problémy ? Si mě s někým spletla...

,,Dobře," odpověděla jsem jí, doufajíc, že už budu moct jít konečně do třídy.

,,Výborně," řekla spíše pro sebe, když se se zvráštěním čela zřejmě dostavila migréna.

,,Jmenuje se Nicolas," dodala a už se pomalu otáčela směrem ke svému kabinetu.

Nicolas ? Hmm...To bude ještě zajímavé....

,,Pěkné jméno...Po obědě ho provedu po škole," falešně jsem se usmívala. Proboha, ať už mě nechá jít.

,,Skvělé. Spolíhám se na tebe," vzdychla a rychlým tempem odešla.

~

Miluju pozici své lavice. Řada u okna, třetí v pořadí od katedry, sama, sedím na levé straně. Takhle mi to zcela vyhovuje.

Co se takových to věcí týče, jsem velice puntičkářská.

Když se o hodině nudím, nejčastěji při výkladu matematiky, tak se koukám z okna.

Sedla jsem si na židli a vytáhla si bloček na kresby a mou oblíbenou HB tužku.

V polovině obličeje, když jsem zrovna dodělávala oko, zazvonilo.

Pokračovala jsem v kreslení, když v tom vstoupil nějaký kluk do třídy.

Měl tak metr osmdesát, učesané blond vlasy, modré oči, které připomínaly diamanty, dlouhý úzký nos, kapánek narudlé tváře a dvě teňoučké linky, které tvořily rty.

Dost dobrý první dojem...

Než by někdo napočítal do tří, řekla bych mu, že ten kluk, je určitě Nicolas.

Pokračování příště