Life For Anime (2015)

č.12

Sobota ráno - z pohledu Sofie
Vzbudila jsem se okolo devíti ráno. Měla jsem celkem fajn náladu, pokuď mě nerozbolela hlava od proudu vzpomínek ze včerejška.

,,Néé," zaječela jsem z bolesti hlavy.

Zamotala jsem se a spadla na postel. Díkybohu, že to bylo na tu postel...

Hodila jsem si na hlavu polštář a zaryla se co nejvíc pod peřinu.

To snad není možný......Je mi tak....trapně ? Ano, to perfektně vystihuje mou situaci. Je mi tak trapně, že nedokážu ani vylíst z postele.

Kami-sama ! Jak se tohle mohlo stát....?

~

Po asi půl hodině utápění v sama sobě, jsem se konečně vzchopila a dobelhala do koupelny.

Lidičky, já mám neustále na tváří ten přitroublý výraz a červené tváře. Bravo. Jak tohle vysvětlím u snídaně ? Třeba si toho nikdo nevšimne.

No, ale aspoň dnes nemám výjímečně kruhy pod očima.

Táta se na takové věci moc neptá, takže mu to asi - snad bude jedno, sestra je nemocná a já ji až moc dobře znám na to, abych s přesností řekla, jak to vypadá, když je nemocná.

Chrní si až do oběda, dělá ze všech sluhy, hraje si na tu největší nevinou a čistou bytost na světě a pak má ještě kecy, že jí vystydl čaj a že má hlad. To pak už jsou zakázky jídel jak v restauraci.

Dámy a pánové, a to je mladší jen o dva roky.

Opláchla jsem si obličej studenou vodou s doměním, že ten výraz a začervenalé tváře zmizí, ale ono nic.

Jednoduché řešení, prostě přestanu myslet na včerejšek a hned mi bude líp. No jo, jenže na to se nedá nemyslet...

Z pohledu Nicolase
Furt mi nejde do hlavy, co se včera stalo.

Ten moment, když Sofie řekla, že mě miluje....jak jsme si dali pusu....KYAAA !!! ....Jak se k ní mám potom všem, co se včera odehrálo chovat ?

Dělat jakože nic ? Brát to tak, že spolu teď chodíme ? Nebo dělat, že to bylo omylem a že to odvolávám ? Blbost ! .....

Poprvé se cítim tak rozpačitě, trapně a zamilovaně naráz. Proč se jen neumím líp chovat k holkám ? Vždyť to určitě není tak těžký....snad...

Co kdybych jí napsal ? Nebude to vypadat blbě nebo trapně ?

Kyaaa !!!

Proč se už prostě v tom všem nezorientuju ?!

Tak a dost ! Musím se přestat chovat jak malý děcko !

Vždyť mi je už šestnáct, musím se konečně naučit být vyspělejším, a né se chovat jako kdyby mi bylo pět !

Když ono je to těžký...takhle zamilovaný jsem poprvé za celý svůj život...a to do té nejhezčí a nejlepší dívky pod sluncem...

Do Sofii Michaels....

Takhle zdlouhavě jsem si přemýšlel asi necelé dvě hodiny a přitom se neustále díval ven z okna.

,,Hej, mluvím s tebou. Ignoruješ mě snad ?" křičel na mě uraženě Matthew.

,,C-co ? Promiň, neposlouchal jsem," podrbal jsem se na zátylku.

,,Říkal jsem, že jseš od včerejška divnej. Nestalo se něco ?" zašklebil se a přitom nadzvedl obočí.

Sklonil jsem hlavu tak, abych mu neviděl obličej.

,,N-ne, nic se ne-nestalo...," zakoktal jsem.

,,Takže se něco stalo," skočil mi na postel a celý natěšený se na mě díval jako nějaká holka, která chce slyšet úplně famózní drb o nějakém fešákovi ze školy.

Omlouvám se, - On se na mě tak doopravdy díval.

Jen to nebyla nějaká holka, byl to můj brácha, který chce slyšet úplně famózní drb o tom, co se se mnou děje a co se zřejmě stalo.

,,S-Sofi..." vyslovil jsem jméno mého ,,menšího" problému.

,,Páni...A co dál ? Řekneš její příjmení ? Nicolasi !" sarkasticky křikl Mattew.

,,K-když ono je to složitější..." koukal jsem do země.

,,To příjmení ?" utahoval si ze mě.

,,Heh...víš...jak jsem ji včera doprovázel ?" Nakonec jsem ze sebe dostal.

,,Em...Netrefili jste ?" zase si ze mě dělá srandu.

,,Mattewe ! Tohle je vážný..." otočil jsem se k němu zády.

,,Ztratil někdo z vás snad peněženku nebo klíče ?" já už to nesnesu.

,,Dali jsme si pusu !" vykřikl jsem naštvaně, ale pak jsem si uvědomil, co jsem to právě udělal.

Mattew byl zmatený. Asi přemýšlel nad tím, jestli se mi má smát nebo gratulovat ke své první puse....ano, v šestnácti a první pusa....wow.....

Hmm....zajímalo by mě, co teď asi dělá Sofie.....

Pokračování příště