Life For Anime (2015)

č.7

• • •

,,Teď se zas červenáš ty," zasmál se.

,,Co ?! N-nene...." vyhrkla jsem.

• • •

Sbalila jsem si všechny věci do tašky a běžela na dívčí záchodky.

Nicolas měl pravdu. Červenala jsem se. A strašně.

Potom, co jsem se opláchla vodou, jsem vyšla ze záchodků, ale před dveřmi stála Angelika.

,,Nemohla jsem si nevšimnout, že máš něco s tím nováčkem," ohrnula nos.

,,A co ti je do toho ? Je to přítel k nezaplacení. Ten se koupit za rohem nedá. Je s ním sranda a má stejné zájmy. Tak proč bych se s ním nebavila ?" řekla jsem jí.

,,To máš asi pravdu. Divní lidé si vždycky rozumí," zasmála se tím svým obvyklým falešným hlasem.

,,Máš snad něco proti Nicolasovi ?" křikla jsem na ni.

,,I kdybych řekla jo, nic mi nemůžeš udělat. Nebo by si měla zase problém," vysmívala se Angelika.

Když jsem něco udělala, Angelika to šla hned napráskat a já měla problémy.

Ale kdybych udělala něco Angelice...možná bych začla uvažovat o jiné škole...

,,Copak, došla ti slova ?" zašklebila se.

Ale můj vztek zvítězil. Chytla jsem Angeliku pod krkem.

,,Tobě to asi tenkrát nestačilo, když jsem ti vysvětlovala, co znamená šátek kolem krku. No a co, že tvůj taťulda je ředitelem. Klidně ti tady a teď rozbiju tu tvojí nevymáchanou držku. A nebo ti dám menší návrh, co si vybereš ?" zařvala jsem na ni.

Jelikož nemohla mluvit kvůli tomu, že jsem ji držela, ukázala na mě dva prsty.

Asi tím myslela ,,tu druhou možnost".

,,Já tě teď nechám odejít a ty to nikomu nenapráskáš. Za prvé, Nicolase se ani prstem nedotkneš. Za druhé, přestaneš si mě a jeho všímat, jakobychom byli oba dva vzduch. A pro příště, pořádně se koukni, co mám kolem krku. Je ti to jasné ?" zeptala jsem se naštvaně.

Angelika jen s těží přikývla hlavou a já ji pustila.

Chvilku chytala dech, pak se na mě podívala a rychle utekla.

Teď jenom doufat, že to nenabonzuje...

Z pohledu Nicolase

Jak se zazvonilo, Sofie si zbalila všechny věci a vyběhla ze třídy. To se toho tolik stalo, když jsem jí řekl, že se červená ?

Vstal jsem ze židle a šel jsem za ní.

Nestihl jsem ji doběhnout, než vešla na holčičí záchodky.

Radši to nebudu riskovat a počkám tady za rohem...

Před záchodkama se objevila další holka.

Než jsem si vzpomněl jak se jmenuje, ze dveří vyšla Sofie a začla se s ní o něčem bavit.

Za pár vteřin ji Sofie chytla pod krkem a začla na ní řvát tak, že jsem to slyšel i já, i když jsem stál za tím rohem.

Začínám se tak trochu bát...

,,Já tě teď nechám odejít a ty to nikomu nenapráskáš. Za prvé, Nicolase se ani prstem nedotkneš. Za druhé, přestaneš si mě a jeho všímat, jakobychom byli oba dva vzduch. A pro příště, pořádně se koukni, co mám kolem krku. Je ti to jasné ?" řvala Sofie na Angeliku.

Počkat, ona se mě zastává ?

Neměl bych něco usuzovat jen podle poloviny rozhovoru. Ale stejně...

Sofia pustila Angeliku a ta hned jak chytla dech, se rozběhla pryč. Jak běžela, málem mě srazila. Naštěstí jsem jí uhnul.

Uslyšel jsem jak si Sofie něco říká sama pro sebe.

Napadlo mě, že bych tu radši neměl být a jít do třídy.

Ani ne minutu potom, co jsem si sedl na svoji židli, přišla.

Z pohledu Sofie

Potom, co Angelika odešla, jsem někoho zaslechla. Koukla jsem se na konec chodby a tam zahlédla Nicolase.

On nás celou tu dobu poslouchal ?! Bože, co když si to špatně vyloží ?

Sice byl otočený ke mně zády, ale jak naschvál když jsem se chtěla za ním rozběhnout, odešel směrem k naší třídě.

Běžela jsem rychle za ním. Když jsem přišla do třídy, seděl si v klidu na židli.

,,Co všechno si slyšel ?" zeptala jsem se ho naléhavě.

,,Cože ? Co tím myslíš ?" Skrýval Nicolas.

,,Nicolasi, viděla jsem tě stát za rohem, nedělej že nevíš, o čem mluvím," udělala jsem na něho vážný pohled.

,,Jen tu část, jak říkáš Angelice, že si nás nemá všímat," vydal ze sebe.

,,A to předtím si neslyšel ?" vyzvídala jsem.

,,Přísahám že ne. Když ono taky nic moc neuslyšís, když stojíš za rohem," řekl ustrašeně.

,,Uff...." ulevilo se mi.

,,Proč uff ?" zeptal se nechápavě.

,,T-to je jedno," opáčila jsem.

Opět zazvonilo, ale tentokrát na hodinu. Na hodinu mé ,,milované" angličtiny......

Pokračování příště