Life For Anime (2015)

č.14

Posadila jsem se do lavice a vyčkávala na další hodinu.

Několik vteřin potom, co jsem si sedla, vtrhly do třídy ty dvě poběhlice a hihňaly se až jsem se divila, že se neudusily.

Až obě dvě popadly dech, přicupitaly jako barbíny k mé lavici a tentokrát, měla ty samé fotky v rukou Angelika.

Nadzvedla jsem obočí ve znamení, "jakože, cože ?".

Angelika se na mě podívala jako na zvíře, který by teď s sadistickou radostí měla vykuchat.

Fotky, co měla v ruce, mi hodila na stůl a já vykřikla. Samozřejmě jsem si pak zakryla pusu rukou, ale to moc nepomohlo.

...Na těch fotkách jsem totiž byla já s Nicolasem...jak jsme se líbali...

,,Kdes to sebrala ?!" Děsila jsem se.

,,A není ti to jedno ? Buď ráda, že jsem tak hodná a neukázala to před celou třídou a nebo hůř, před celou školou...," zlostně se zasmála.

,,Neukazuj to nikomu !" vykřikla jsem.

,,Ne-e-e...Takhle by to nešlo," kroutila Angelika hlavou.

,,Co po mě chceš ?" odfrkla jsem.

,,Pár věcí..," zkřivila svůj obličej.

,,A co přesně ?!" Zmateně jsem se na ní dívala.

,,Tak zprve s ním přestaneš být..," ušklíbla se.

,,Ne ! To neudělám !" jsem ztišila hlas.

,,Ale jo, uděláš, nebo tyhle fotky uvidí úplně každý..." zachechtala se jako hyena.

,,Tak se mi to líbí," řekla a odešla s Morgan i s fotkami.

Proč se někdo, jako Angelika, narodil ?

Nebo je nepovedený potrat ?

Se zazvoněním mi po tváři stekla rebelující slza, kterou jsem chtěla zahnat, ale nepovedlo se mi to.

Jak mu to vysvětlím ?

Promiň Nicolasi, ale Angelika je taková kachna, že nás vyfotila jak jsme se líbali, teď mě s tím vydírá. Kvůli tomu se s tebou nesmím stýkat a Kami-sama ví co ještě ?

Fakt skvělý...

V tu chvíli mě napadlo jen jedno - Předstírat, že mi není dobře, odejít domů, zavolat Nicolasovi a všechno mu to říct.

Jakmile přišel učitel dějepisu, šla jsem za ním a řekla mu, že je mi špatně.

Zbytku třídy zadal práci a se mnou šel do kabinetu, aby zavolal rodičům a oznámil jim to.

Řekl, ať jsem po cestě opatrná, jelikož si pro mě ani jeden z rodičů nemůže přijít, že musím jít domů sama.

~

U dveří mě hned uvítal táta, bylo mu moc líto, že mi ráno nevěřil a poslal mě s hrnkem čaje do pokoje, ať si lehnu.

Na jednu stranu je to fajn, ale nechci mu přidělávat další starosti.

Převlékla jsem se do pohodlných věcí a s mobilem v ruce si lehla.

Našla jsem Nicolasovo číslo a vytočila ho.

Z pohledu Nicolase
Na konci dvanácté episody Soul Eatera mi začal zvonit mobil s nápisem "Sofia Michaels".

Čaj, co jsem zrovna měl v puse, jsem na sebe vyprskl a snažil se neudusit se zjištěním, že z nepochopitelných důvodů mám Sofii číslo uložený v kontaktech.

A vůbec, odkuď má Sofie moje číslo ?!

Zvedl jsem jí to.

,,Haló ?" Šeptl jsem.

,,Ahoj Nicolasi," ozvala se na druhým konci Sofi.

,,Sofi, odkuď máš moje číslo ?" Zeptal jsem se jí a uslyšel, jak to v ní hrklo.

,,To ti vysvětlím jindy...teď mě poslouchej," naléhala.

,,Dobře, poslouchám," položil jsem si hlavu na polštář.

,,Angelika má fotky jak se líbáme..." řekla potichu.

,,Cože ?!" Teď jsem jí zřejmě propíchnul ušní bubínky.

,,Nekřič tak ! Ještě kvůli tobě ohluchnu !" Nadávala na mě.

,,Gomen," omluvim jsem se.

,,Nevím jak to udělala, ale prostě je má...Vydírala mě s nimi... musela jsem jí kývnout na to, že se s tebou nebudu stýkat," zněla naštvaně.

,,To si děláš srandu..." upřel jsem svůj zrak na strop.

,,Nevím co mám dělat..." už jsem čekal, kdy vybuchne.

,,Neboj, něco vymyslíme. Jenom, já jsem až do konce týdne doma," oznámil jsem.

,,No to snad né..." zoufale si povzdychla.

,,To snad není tak strašný," usmál jsem se.

,,Ale je ! Budu muset být s tou husou ve dvojci na biologii ! Já to nepřežiju !" Křičela Sofia na celé kolo.

,,Sofi, v klidu..." smál jsem se.

,,Nicolasi, uzdrav se..." pověsila to.

To s ní není možný...

Pokračování příště