Life For Anime (2015)

č.9

• • •

,,Heh...mám už toho pro dnešek víc než dost," vzdychla jsem.

,,Chápu," pověděl.

Trošku jsem pokulhávala. Nejvíc to odnesla moje levá noha.

Jsem zvědavá jak dojdu k Nicolasovi....

• • •

Když jsme byli pár metrů od školy, Nicolas vzal moji levou paži a dal si ji kolem krku.

,,Co děláš ?! Zbláznil ses ?!" cukala jsem sebou.

,,Pomáhám," řekl a usmál se svým sladkým způsobem.

,,Nepotřebuju, dokážu k tobě dojít i sama," bouřila jsem se.

,,Žádné odmlouvání. Kdybych jsem tě teď pustil, mohla bys znova upadnout a věř mi, bolelo by to víc než tě to bolí teď," řekl učitelským hlasem.

Obrátila jsem oči v sloup, ale Nicolas měl pravdu.

Důvod proč jsem se vztekala ? Přišlo mi to trapné...

,,To takhle půjdem až k tobě domů ?" Zeptala jsem se ho.

,,Klidně i k tobě domů," ďábelsky se usmál.

,,Už ani slovo..." vyjela jsem po něm.

• • •

Ukázalo se, že Nicolas bydlí blíž, než jsem si myslela. Od školy až k němu, trvala cesta pouhých patnáct minut.

To já když jdu domů, blahočím se klidně i hodinu...

Když jsme stáli před jeho domem, pomalu mě pustil, aby otevřel dveře.

,,Jsem doma," křikl Nicolas, když jsme vstoupili.

Sice mě to trochu bolelo, ale už jsem dokázala jít bez jeho pomoci. Vyzula jsem si boty a šla za ním.

Přišli jsme ke dveřím, který vedli do obývacího pokoje.

Vypadalo to tu nádherně a útulně.

Po celém obývacím pokoji bylo vše sladěné do červené s bílou.

Na zemi ležel červený koberec, uprostřed místnosti byl bílý gauč a naproti němu plochá, černá televize. Na oknech byly červené závěsy a za nimi bílé záclony.

Prošli jsme tudy a objevili se v kuchyni.

Tady zas bylo všechno sladěné do oranžové a žluté.

U kuchyňské linky stála od pohledu milá paní.

Asi Nicolasova mamka.

,,Ahoj mami, přivedl jsem spolužačku, nevadí to ?" zeptal se se sladkým výrazem v obličeji.

,,Ahoj, jistě, že né," přestala utírat nůž a nastavila mi ruku.

,,Já jsem Miriam, matka Nicolase. Těší mě," řekla s úsměvem.

Abych nebyla neslušná, podala jsem jí taktéž ruku.

,,Sofia Michaels, taky mě těší," pověděla jsem.

,,A s čím si potřebovala vlastně pomoct ?" zvědavě vyzvídal Nicolas.

,,Ále, to už je jedno. Poprosila jsem tvého bratra," odpověděla.

To jsme vlastně ani nemuseli jít k Nicolasovi ! ~ proběhlo mi v hlavě. Rychle jsem takové myšlenky zahnala a řekla si, že to možná bude i sranda.

,,A kde je vlastně brácha ?" zeptal se Nicolas.

,,Sedí u sebe v pokoji," křikla Nicolasova mamka z kuchyně, jelikož jsme už byli v chodbě, tak aby jsme to slyšeli.

,,Nic neobvyklého," řekl si sám pro sebe.

Na druhé patro domu vedli mé oblíbené schody....Aspoň, že se mi na nich pro tentokrát nic nestalo.

Když jsme je vyšli, trefilo mě do očí hned několik dveří.

,,Na konci uličky jsou dveře do koupelny, tady ty dveře jsou mýho bráchy, tyhle ty před náma jsou do mého pokoje, vedle jsou dveře do pokoje mamky s taťkou, za rohem je pokoj pro hosty a naproti nim je tátova pracovna. Jo, a nad námi je vchod na půdu," odpověděl na všechny mé otázky, které jsem ani nevyslovila.

,,Jak jsi věděl, že -" nedořekla jsem.

,,Jsem mentalista," řekl profesionálním tónem.

,,Ty a mentalista ? Ty jseš tak akorát baka," ozval se hlas z vedlejšího pokoje.

Uslyšela jsem blížící se kroky, a proto jsem radši uhnula od dveří.

,,Co tu dě -...A ty jsi kdo ?" zeptal se mě Nicolasův brácha s prohrábnutím svých blond vlasů, které byly úplně stejné jako Nicolasovy.

,,To je Sofia, moje spolužačka. Přišla na návštěvu," otráveně odpověděl Nicolas.

,,Nazdar, já jsem Mattew, ale všichni mi říkají Matty, těší mě," vyplazil jazyk.

,,Taky mě tě-těší," zakoktala jsem z nejasných mě důvodu.

,,Jseš docela roztomilá...." frajersky se na mě podíval.

CO PROSÍM ?!

,,Matte !" okřikl ho Nicolas.

,,Fajn, fajn...." otočil se a předtím než zavřel řekl : ,,Ještě se uvidíme Kawaii Blondsko."

...Svým chováním mi vyrazil dech...

,,Nevšímej si ho, je to debil," protočil oči.

,,A ty ještě větší," ozvalo se opět z pokoje.

,,Nepospouchej cizí rozhovory !" zvýšil hlas.

,,Nejsou cizí, jsou tvoje, a ty já můžu poslouchat," odpověděl mu Mattew.

Nicolas si jen povzdychnul a otevřel dveře do svého pokoje.

Zakroutila jsem hlavou, a šla jsem za Nicolasem k němu do pokoje.

Pokračování příště