Možná jsem to minule trochu přeháněla, že spíme pokaždé jinde. Aspon já teda ne. Selly už je na tom hůř. Já mám takový svůj malinký byteček v jedné krajní ulici Londýna. Nejsem tam moc často ale mě to vyhovuje. Peněz moc nemám. Rodinu a přátele také bída ale co už.
Samozřejmě, že se mi tento život nelíbí, ale co jsem si vybrala, to mám. Myslím že i kdybych si vybrala tu lepší možnost, nic 'lepšího' by mě tam stejnak nečekalo.
Jestli se ptáte, jestli s tím něco dělám? Ano, hledám si práci všude možně. Mám dokončenou střední obchodní školu, takže zrovna nejhloupější nejsem. A to právě navazuje zrovna na to, o čem jsem vám chtěla povědět! Zítra jdu na pohovor do jedné velké firmy. Je to celkem pěkně placená práce, ale nevím jestli bych to zvládla. Je to post nějaké asistentky ředitele, nebo co.
Pomalu jsem si přichystávala svůj životopis, když jsem dostala chuť na čokoládu. Zašla jsem tedy do kuchyně a dala vařit vodu. Chvíli jsem tam stála, opřená o kuchyňskou linku a čekala dokud moje varná konvice nezačne pískat. Posadila jsem se znovu k počítači a i s horkou čokoládou dopisovala ten důležitý papír.
----------------------------------------------------------------
'Další den'
Můj budík začal v 6:00 protestovat. Tak jsem nuceně vstala z mé vyhřáté postele a šla ze sebe udělat člověka. Pracovní schůzi jsem měla na 8:45 takže času jsem měla akorát. Zvolila jsem studenější sprchu na probuzení, později lehký přirozený make-up a jako oblečení jsem si vzala černou krátkou sukni a červenou košili. Nemám zrovna nejvíce oblečení. U dveří jsem k tomu přidala mé jediné černé sako a černou kabelku, kterou nosím snad uplně všude. Hodila jsem do ní můj starý samsung a zavřela za sebou vchodové dveře.
Taxikář mě zavezl na místo určení a já mu zaplatila požadovanou, ikdyž předraženou, částku. Šla jsem směrem k lesklě tyčící se budově, která nesla název Divergent house. Prošla jsem velkými skleněnými dveřmi a umírala tou velkolepostí. Všude byli fotky nějakého chlápka, zřejmě ředitele. Jestli vypadá tak, jak vypadá na těch fotkách, tak to potěš koště.
Nečekala jsem dlouho, dejme tomu 10 minut a už mě volala nějaká 'příjemná' paní že mě pan Tomlinson očekává. Tak a je to tu. Klid Darcy, klid. Dýchej! Nádech, výdech. Třeba to zvládneš! "Slečno Simons, pan Tomlinson vás očekává!" přerušila mi mou vlastní resuscitaci.
Rychle jsem vstala z nepohodlné kancelářské židle, spravila si sukni a vyšla směrem který mi ukazovala ta 'příjemná' paní.
Stále jsem jako opařená před kanceláří ředitele. Asi už před dvěma minutama jsem měla zaklepat ale to je detail. "Dobře, dobře ale ted už opravdu" natáhla jsem ruku před sebe a položila jí jemně na dveře.
"Zeklep!" ozvalo se zamnou a já leknutím poskočila.
"Bože" vykřikla jsem.
"Pro začátek. Můžete mi říkat Louisi, Bože je až moc přehnaný" ušklíbl se.
"Prominte, pane Tomlinson...ehm...Louisi..." vykoktala jsem. Ano, opravdu byl tak strašně sexy jak na těch fotkách dole v patře! Klid Darcy, máš svá pravidla!
"V pořádku slečno Simons" projel mě od hlavy až k patě a navlhčil si rty. "Pojdte dál" řekl, otevřel dveře a jako řádný gentleman mě nechal projít první. "Děkuji" poděkovala jsem slušně.
"Váš životopis vypadá zajímavě...20 let, SOŠ, zatím žádná zkušenost" koukl na mě a zvedl obočí "Opravdu žádná zkušenost? zasmál se a já pochopila kam tim míří.
"Po dokončení Střední jsem se do práce nějak nehrnula" odpověděla jsem a on se znova zasmál.
"Nechám si vás tady na zkušební lhůtu. Lhůta bude rok a slíbuji vám že vás nevyhodím. Celkem výhodné nemyslíte? Vy budete mít zatím stálou roční práci, pokud budete dobrá tak vám mohu dát později i pracovní smlouvu na dobu neurčitou a já nebudu muset nikoho vyhazovat" zvedl ruce jako že v tom nevidí problém.
"Dobře, beru to" řekla jsem a podala si s ním ruku. Měl tak jemný stisk.
"Ještě mám tady pro vás nějaké informace o firmě a o mě jako o řediteli" podával mi složku papíru a po celou tu dobu mi pevně koukal do očí. Něco na něm bylo.
"Dobře, projdu si to" řekla jsem s úsměvem.
"Zítra vás tu čekám v 8:30 půjdeme do zasedací místnosti a já vás ještě podrobně seznámím s touto firmou" řekl a zase si oblízl rty. Dělal to celou dobu naší schůzky. Asi nějaký jeho zlozvyk, nebo spíš sexyzvyk.
"Tak zítra v 8:30 u zasedačky" odříkala jsem a vydala se směrem k výtahu.
"A Darcy? Jestli ti teda tak můžu říkat. Vem si tu samou sukni" řekl, otočil se na patě a mířil zpět do svého kanclu. Cože?! Že si mám vzít tu samou sukni? To jako myslel vážně. V duchu jsem se tomu děsně smála ale pořád mi to nějak nezapadalo do mé pracovní náplně, vlastně ani nevím co přesně bude má pracovní nápln.
Znova jsem zaplatila spoustu peněz za zbytečné taxi a vduchu počítala kolik rohlíků bych za to asi měla. To mi připomíná že jsme se s Louim vůbec nebavili o mém platu. "Ty jsi mu řekla Loui?" zeptala se mě jedna má polovička. Cože? Né! Chtěla jsem říct s Louisem, nebo lépe s ředitelem Tomlinsonem.
Dosedla jsem na postel a rozevřela složku z práce. "Louis William Tomlinson. 25 let, nezadaný...hmm, 4 roky ředitelem této firmy. Záliby jsou golf, tenis, cestování a auta". To, že je nezadaný mě celkem překvapilo, takový sexy chlap a že by neměl žádnou zmalovanou fúrii? To je divné!
On je divný...
Druhý díl na světě. Sama jsem překvapená jaký pan Tomlinson je. :D
Strašně moc děkuju za případné vote a komenty <3
All the love...xoxo...Kate <3
