Dojeli jsme k mému domu. Bylo něco po desáté večer a ona už spala. Udivovalo mě jak rychle se za ten den unavila. Myslím že už dokonce ve čtyři odpoledne zívla. Sám pro sebe jsem se nad tím usmál, vzal jí na ramena a opatrně jsem se jí snažil přenést do svého pokoje. Když už jsem měl mou dlouhou cestu zmáknutou, začla mluvit ze spaní.
"Promin, nechtěla jsem tě vzrušit" zachraptěla a ucukla trochu hlavou.
"Ale pane šéf, to nesmíte!" pokračovala. Já jsem její šéf. Jí se zdá o mě a vypadá to, že v nějaké intimní chvilce. Nuže, to si rád poslechnu.
"Louisi!" zakřičela. Wow, jdu na to rychle. Ten sen chci mít taky. Navlhčil jsem si rty a dal jí pusu na čelo s přáním dobré noci. Dobré noci semnou.
------------------------------------------------------------------------------------
Pohled Darcy:
"Au" vykřiknu, když jsem něco, co mě píchá do žeber, zalehla. To něco je můj mobil. S ještě přilepenými víčky koukám na hodiny a zjištuji že je 7:54. Znovu ulehnu do té strašně pohodlné postele a zavřu oči. Otáčím se na břicho a vdechuji tu úžasnou vůni čerstvého pracího prášku. Který není můj.
Otevřu oči dokořán a snažím se dostat do sedu. Rozhlížím se po šedé místnosti s bílými skříněmi. Odhrnu peřinu. Na sobě mám pouze tričko a spodní prádlo. Vůbec nevím kde jsem a abych to zjistila, vydávám se tedy dolů po schodech, které vedou přímo z pokoje. Slyším pobrukování odněkud z dola. Sejdu poslední schod a co nevidím. Louis si poskakuje kolem pánvičky a myslím že dělá palačinky.
"Dobré ráno?" řeknu s povzdviženým obočím.
"Jé dobré ráno, Darcy. Dáš si snídani? Dělám palačinky a na stole je nutella" řekne a příjemně se na mě usměje.
"Jo určitě si dám, mám hrozný hlad" řeknu a samým hladem zapomínám, na co jsem se chtěla zeptat.
"Dobře, tu máš talíř. Chceš mlíko nebo pomerančový džus?" zeptá se a v otevřené ledničce hledá mlíko.
"Tak třeba to mlíko" miluju mlíko! "Ty, Loui...?"
"Loui? To je milý" usmívá se jak sluníčko. "Copak?" optá se.
Jenom že vypadáš strašně dokonale v tom pižamu a nejradši bych po tobě tedka skočila a uplně mi je jedno co tu dělám a prostě...
"Jak jsem se tu ocitla?" zeptám se a on se usměje.
"Čekal jsem kdy se zeptáš. Včera večer jsem ti nabídl že tě svezu a ty jsi souhlasila. Než jsem se ale stačil zeptat kde bydlíš, usnula jsi. Tak jsem tě odvezl ke mně. Doufám že ti to nevadí?" všechno mi to perfektně vysvětlil.
"Ne, v žádném případě!" vyhrkla jsem a myslím že to znělo dost vtipně. Nic neřekl jen se zase překrásně usmál, naložil mi palačinky na talíř a přisunul mi blíže nutellu.
"Dobrou chut" řekl a vzal si do rukou vidličku a nůž. On to bude jíst příborem?
"Dobrou chut" začla jsem zápasit s vidličkou a palačinkou. "Myslíš že bych si mohla tu palačinku..."
"Jasně vem si to do ruky, taky to tak jím, jenom jsem nevěděl jestli to nebude vůči tobě neslušné" začal se smát a já s ním. Oba jsme nastejno odložili vidličky a uchopili palačinky.
"Taky tedy dobrou chut, Loui" s jeho jménem jsem si pěkně pohrála na jazyku.
"Doblou chjt" mlaskal.
"V kolik mě tak asi budeš moc zavést domů?" zeptala jsem se když jsme oba usrkávali zbytky mléka.
"V kolik chceš" odpověděl.
"Mohl by jsi tak za 15 minut?". Nechci jet domů ale nemám vůbec nic na sebe a taky ho tady nechci obtěžovat dlouho.
"Tak brzo? Copak se ti tu nelíbí?" ušklebil se.
"Nene, líbí jenom jsem tady jen v tričku a nemám co jiného na sebe. Však se stejnak po víkendu uvidíme v práci" řekla jsem pozitivně. Přikývl.
"Tak jo. Tak za 15 minut dole?"
"Fájn" odcupitala jsem nahoru a nemohla si nepovšimnout jeho pobaveného výrazu, když se musel dívat jak si triko stahuji co nejníže.
O 15 minut později jsem byla nachystáná v chodbě před dveřmi a čekala na Louise.
"Můžeme?" otevřel mi dveře.
"Jistě" vyšla jsem směrem k autu.
Společně jsme nasedli a vyrazili do Rotherhamu (město kousek od Doncastru). Cesta trvala chvilku, možná 40 minut. Už jsme byli na ulici, kterou jsem Louisovi nadiktovala, když si položil svou ruku na moje stehno.
"Jak se ti vlastně líbí v nové práci?" spustil.
"Jojo, jsem ráda že mám takové zaměstnaní. Děkuji". Hlas se mi trošinku třásl pod návalem tepla jeho ruky. Jemně hladil mé stehno což mi způsobovalo husí kůži.
"Taky jsem rád. Moc rád". Nemůžu ho nechat mě jen tak osahávat, zvlášt když to já mám být ta perverzní. Vzala jsem jeho ruku a vrátila jí zpět kde má být a to na volant. Když zastavil, nespokojeně na mě koukl.
"Jsme přátelé" otočila jsem se a pomalu vystupovala z auta.
"Dobře, přátelé. Aspon prozatím" usmál se a mě tím uvedl do rozpaků.
"Děkuji za odvoz. Zatím ahoj" zamávala jsem.
"Tak zas v pondělí" zavolal a odjel.
Normálním klukům bych hned zlomila ruku kdyby na mě sáhli bez mého svolení!
Proč jemu ne?!
Omlouvám se za chyby!
Tak jooo. Za pár minut bude 0:00 a já právě dopsala tuto část. Dneska je to trošku o ničem ale myslím že příště bude lepší. ;)
All the love...xoxo...Kate <3
